Z pěny dní – Úterý 14. ledna 2014
anketa v „Parlamentních listech“: jen 14% lidí je pro další integraci v EU, 61% žádá „v žádném případě nepřijímat euro“ a „pravomoci EU oslabit“, 25% občanů je pro „úplné vystoupení z EU“, je to varovné a tristní, jen potvrzuje účinnost proruských angažmá na mnoha místech, myšlení zničené normalizací, kdy většina „národa“ selhala, nyní jen malé procento lidí je schopno uvažovat s nadhledem, se znalostí historie, v intencích tisícileté evropské civilizace, kultury, zcela zřejmé odsekávání již tak dost nepevné větve, na níž tato „republika“ ještě jakž takž suverénně (eh, ty obavy o „ státní suverenitu“ v EU, jak jsou falešné a pokrytecké!) sedí, – jak jsem psal včera: stádní, nemyslivé tupanství v "národě" vítězí, buranismus se stává normou (a výchovně vane rovnou od Hradu pražského), užitek, peníze a touha po moci, mocičce v tomto morálním chlívě vítězí, tleská se nejodpornějšímu průměru, vulgaritě a „starým předsudkům“, které nás postupně budou stát (evropskou!) svobodu, o níž snad v roce 1989 ještě bylo nějaké ponětí, nemohu se ubránit tomu slovu: alegorii „vychcanosti“ by měla mít ve znaku tato země, ne, s tímto nechci mít nic společného, co tedy?
Básník Petr Hruška přišel ve vlaku o celoroční práci, prosí o pomoc
Celý loňský rok pracoval ostravský básník Petr Hruška na projektu nakladatelství Revolver Revue „Jedna věta“, při kterém každý den roku 2013 zapsal do deníku jednu jedinou větu. Teď o téměř dokončenou sbírku přišel. Laureát Státní ceny za literaturu rukopis ztratil 6. ledna ve vlaku a kopie nemá.
Možná nenávratně ztracena je tak celoroční práce kvůli chvíli nepozornosti při vystupování z vlaku na cestě z Ostravy do Brna, kterou básník absolvoval v pondělí.
Dva sešity, na nichž Hruška při cestě pracoval, zůstaly poté, co básník v Brně před 14. hodinou vystoupil, ve vlaku. Následné hodinové telefonáty a hledání zatím k nalezení cenných zápisníků nevedly.
O tom, že by někdo sešity ukradl vědomě, Hruška nechce spekulovat. Těsně před cílovou stanicí si odskočil na záchod, když se z něj vrátil, popadl kabát a kabelu a vystoupil.
„Patrně jsem ty sešity do tašky nedal a zůstaly tam někde ležet. Jsou ale i další možnosti – někdo je našel a vyhodil, někdo je našel a nechal si je, někdo je přibral a neví o tom. Jistě je možné, že je někdo i ukradl, ale je to jen jedna z variant. Obtelefonoval jsem, co se dalo, znám už nazpaměť všechna jména průvodčích a strojvůdců, ale nikdo nic nenašel,“ vyprávěl Hruška.
DNO #19
Ješte stále je toho tolik říci … Jednoduchá sentence, která ospravedlní nejen existenci revue DNO #19. Časopis – ze své podstaty – zachycuje vleklost životního tempa. Člověk se najednou boří do niterných otázek po smyslu existence a hledá …
Viděl jsem ve Vídni
Jisté obrazy.
Blížily se Vánoce.
Ve svíčkách hořely kostely.
Za živé, za mrtvé.
Na klenbě se usmívali andělé.
Já viděl ve Vídni krásné obrazy.
Jiří Kačur – toho času antikvář ze Štrosmajeráku – dává nahlédnout do svých zápisků a poodhaluje … Mít antikvariát má v sobě cosi mystického … taky jeden mám. Narozdíl od domácí knihovny je jeho obsah více méně náhodný … mozaika z knih a obrazů … olizují vás jazyky dávných i nedávných časů … zato však Luboš Vlach zkoumá ve svém eseji svět-jazyk. Svět složený z elementátních stavů:
Z pěny dní – Neděle 5. ledna 2014
málo se toho děje, pomáhám si knihami, ty nezklamou, pakliže správně padneme na tu dlouho odkládanou, několikrát chabě rozečtenou, kdy v pravou chvíli právě ji v chladivé noci, která se krade za okny – zatímco my v péřovém spočinutí, v důvěrně nažloutlém světle lampy se schoulíme do sebe – kdy tedy právě ji do rukou uchopíme (Verner von Heidenstam, Pout sv.
Hakim Bey – Chaos: Letáky ontologické anarchie
I. Chaos
Prvotní neotesaný kvádr, univerzální zbožňující monstrum, inertní a spontánní, ultrafialovéjší než všechny mytologie (jako stíny před Babylónem), původní nerozlišená jednotnost bytí stále září, vznešeně jako černé praporky Úkladných Vrahů a Atentátníků, nesoustavně a„doživotně opilých.
Chaos přichází před všemi principy řádu a entropie: není ani bůh ani červ, jeho idiotické touhy obsahují a určují veškerou možnou choreografii, všechny nesmyslné étery a flogistony: jeho masky jsou krystalizace vlastni beztvářnosti, jako mraky.
V přírodě je vše dokonale skutečné včetně vědomi a není absolutně čeho se bát. Nejen že řetězy Zákona byly rozbity, ony nikdy neexistovaly: démoni nikdy nestrážili hvězdy, Císařství nikdy nezačalo, Erotovi nikdy nenarostly vousy.
A teď si poslechněte, co vám povím: lhali vám, prodávali vám ideje boha a ďábla, dali vám nedůvěru v tělo a zostudili vás za vaše proroctví chaosu, vymysleli si slova, která vám zhnusila molekulární lásku, zhypnotizovali vás nepozorností, znudili civilizací a všemi jejími lichvářskými emocemi.
Neexistuje změna, neexistuje revoluce, neexistuje boj, neexistuje cesta;
Jana Orlová – Prodej drůbeže
× × ×
Když na to mám chuť
jdu stříhat ovce
× × ×
Toužím rozpárat sukně služkám
zamykám je a prodávám
klíč mi stéká mezi zuby
× × ×
Fackuju motýly
prolitá souloží
mažu snídani
Jen láska je arbitr!
Umění musí být krásné.
„Chci, aby umřel, kdo přestane cítit.“ požadoval André Breton.
Neumím pracovat s krásou jako měřítkem. Pod pojmem krásy si představím obraz ženy. Smrt je měřítkem života!
Se slovy, „Odpusť jim. Nevědí, co činí.“ umítal Kristus na kříži.
Střih.
Pavel Šuhájek – Ona jen korále perly a rybíz – recenze
Červený pokoj – odpoledne v červeném pokoji – stěny jsou tu rudé, koberec černý a bílý nabytek jako by se vznášel. Ona jen korály perly a rybíz je název prvotiny Pavla Šuhájka. Z obálky vystupují tvary – obrysy, siluety postav – Petra Ferebauera.
… který tvar byl podstatný nebylo jasné …
Děje jako by spolu nesouvisely. Vydalo brněnské nakladatelství Vetus Via l. P. 2013. Útlá sbírka je formálně rozdělena na dva oddíly – římska I a římská II.
Lakovaná láska – Brilliant Be
Aber heejoo … jazykem, kterému není rozmět … insuficientia, EQ, I ťing. I think the triumf of instinkt … vítězství pudu nad rozumem – ryzí krystalické bytí. Venku svítí slunce a za chvíli se setmí. Pod oknem hřeje radiátor a králík v kleci ostražitě natahuje uši. Udělám si mátový čaj. Opakování utichlo v kontextu. Kontext nelze opakovat.
„Slovy se snažil napodobit obrazy.“ napadlo mi četbou Klabundových slov …
Na loďce
první tahy štětce
jako rudá oblaka
odjel jsem v loďce
přítele Jinacka.
kovově chřestí štěstí
opice zase skřehotají
k jakému aber heejou
mě plachty ponesou
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 35
- 36
- 37
- 38
- 39
- 40
- 41
- 42
- 43
- …
- následující ›
- poslední »