DNO #19
Ješte stále je toho tolik říci … Jednoduchá sentence, která ospravedlní nejen existenci revue DNO #19. Časopis – ze své podstaty – zachycuje vleklost životního tempa. Člověk se najednou boří do niterných otázek po smyslu existence a hledá …
Viděl jsem ve Vídni
Jisté obrazy.
Blížily se Vánoce.
Ve svíčkách hořely kostely.
Za živé, za mrtvé.
Na klenbě se usmívali andělé.
Já viděl ve Vídni krásné obrazy.
Jiří Kačur – toho času antikvář ze Štrosmajeráku – dává nahlédnout do svých zápisků a poodhaluje … Mít antikvariát má v sobě cosi mystického … taky jeden mám. Narozdíl od domácí knihovny je jeho obsah více méně náhodný … mozaika z knih a obrazů … olizují vás jazyky dávných i nedávných časů … zato však Luboš Vlach zkoumá ve svém eseji svět-jazyk. Svět složený z elementátních stavů:
Příroda diktuje tóny onomatopoicky, písmo vykresluje zvuky a promlouvá k očím svými výhonky, zapisuje se to (sází) v brázdách-řádcích (odtud řada, řazení, řád, řízení, obřad, zřízení,); zralé zlato ze země vytržené způsobuje vytržení verše (z lat. versus, tj. obrat, ve smyslu obracet půdu); brázda, dobrá – tu si vyžádala doba, to je verze jazykového obratu … Ve verši jsou kořeny kultury (z lat. collere = ctít, adorovat, pěstovat.) Verš je výměr, versta, rozloha pole, adverbium versus znamená směrem k. Lyrika plod odkazuje přímo k ob/řadu plodnosti.
a na druhou stranu cituje C. G. Junga
Příroda kvete i tam, kam ještě žádná teorie nepronikla.
a jsme tam, kde jsme být nechtěli natura vs. kultura. Obecně u protikladu, protimluvu, kontapunktu … Darvega dávno ví, že spoléhat na kataklizma se nevyplácí:
nespoléhám v nic
že snad cosi zachrání mne
jako pár pracovních rukavic
mé dlaně před kornatěním.
zpovzdálí jen mlčky sleduji,
jak mne obloukem obchází
veškeré mé vlastní sny
a mizí někam v stín.
lhostejním.
Snad chybějící článek v řetezu doplní Kobyla K.
„A co kdyby vám dali rozkaz? Jste přece voják a rozkazy musíte plnit,“ zahledí se zpříma do očí nadporučíku L.
… lehce cynický dandy … avšak dávno pochopil, že peníze jsou nástrojem svobody.
„V tom případě vás zastřelím, rozkaz je rozkaz, neuposlechnutí rozkazu je v rozporu s vojenskou morálkou a disciplínou a zavání to vzpourou,“ zvedá výstražně prst nadporučík L.
Osud závisel na nicotné věcičce … (jako řetízek obtočený kolem zápěstí)
„Tak to se mi ulevilo, už jsem se bál, že by jste s ohledem na naše přátelství rozkaz neuposlechl a to bych si vás musel přestat vážit.“
„Tak, tak, milý příteli ve válce musí jít city a osobní prospěch, stranou, my vás totiž jako armáda musíme především co?
Tvary tváře a útržky halucinačních světů … světlo prochází krajinou, tkaninou, předivem tmy a vidět za roh je výsadou …
Především chránit, ale dost bylo řečí, máme mír, pojďte dáme si váš lahodný čaj.“
… v tom semeništi okamžiků … Jádra bývají tvrdá. Ona přirozenost je věc názoru.
Usedají do křesla. „A kde je vlastně Kobyla K?“
Tranzuje nocí tvrdí Taťjána Maťátková: „… tranzuje tramvají na trase Bystrc-Řečkovice.“
Devatenáctá Revue DNO bude pokřtena a tudíž i k mání během Homér's Memoriálu ve dnech 10.–11. ledna v podzemí brněnského klubu Boro na Křenové. Kdo se pod různými záminkami nemůže dostavit má možnost si Revue DNO pořídit v Brně u Fida na Dřevěné cikádě nebo v Praze v Rekomandu Josefa Jindráka.