Jmenuji se Naděžda Něžná a jsem sekyrnice. Facilituji nosiče. Právě jeden takový zvukový nosič svírám v končetinách a jakožto sekyrářka naší partizánské buňky mi nezbude než ji odpravit. Havarijní první pomoc. Musím přiznat, že ta bouračka má exkluzivní kosoúhelníkový design, který úspěšně maskuje evidentní známky jetosti. A tohle mám jako recenzovat? Před dětma se to beztak nepodaří schovat, když začíná jít do tuhého nezbyde úhelnici než se zdekovat … Jenže kam? No, kam asi, ty troubo, nevidíš, že je to na piču? Ále co … Ó-да, zevnitř vyklouzl cd nosič. Cože to je na něm napsáno? HAVÁRNA, no tohle. Co to má všechno znamenat? Prý ÓDA NA PIČU. Teď mi asi nezbyde, než abych poslechla a fuck si vyslechla její poslední slova … Šup s tím do vehikulu. To se sice lehce řekle, ale ještě lehčeji projede. Ještěže naštěstí nemám čas, teď totiž musím vařit česnečku a recitovat jí verše a otevřít prostor ………………

žil jsem plných čtyřicet let ve stínu důsledků 2. světové války, jejích dopadů na mocenské rozdělení Evropy, za „železnou oponou“, v přesvědčení, že je tak tomu navždy, že nic podstatného svým životem nemohu ovlivnit, že má země bude okupovaná navždy, a to ještě jen jako součást okupací dalších, chodil jsem do práce, v klidu se stýkal s přáteli, svou svobodu si vybojovával pobytem vlastně na okraji společnosti, a nemyslel vůbec na to, že by také mohla nastat doba jiná, pro mou vlast opětovná a svobodná autonomie, a pro mne tisíce možností, co dělat, čím se zabývat, sled věcí a událostí se však zúžil, dodnes ani zásadně nevím, jakými špatnými kroky, jakými špatnými rozhodnutími, čím, co bych mohl nazvat jako morálně špatné, jsem do svého současného stavu dospěl, ne, nestěžuju si, jenom tak, jda po ulici, krokem nerychlým a rozvážným, nad těmito věcmi rozvažuju, přijdu do místnosti, otvírám brožurku, kterou mám na stole a z níž jsem si před časem cosi vypisoval (Rozmluvy, filozoficko/literární revue č. 3, Londýn 1984), poprvé po těch letech čtu nedlouhou stať J.

zabýval jsem se poslední dny životem a dílem Winstona Churchilla, politika, umělce, vojáka, snažil se nahlédnout jeho osobnost z více pohledů, ve více vrstvách časového a společenského vnímání, nejvíce pak v souvislosti s Druhou světovou válkou, na jejíž průběh měl tak neodmyslitelný vliv a na jejímž vítězství ve službách západních demokracií měl podíl vpravdě lví, téma široké, komplikované, pokud jde o různé motivy a vyhlédnuté cíle vládců velmocí, především Ruska a Spojených států (jakož ovšem i Německa), častou nevypočitatelností v různých zřetelích a diplomatických kamuflážích, zkrátka téma nelehké, i když lákavé, významné i pokud jde o naši současnost nejžhavější, jak se ukazuje na některých aktuálních, zhmotňujících se doslova před očima velmocenských choutkách, které právě Churchill měl tak jedinečnou schopnost prohlédnout a demaskovat, jak svědčí nejeden churchillovský životopisec, těmito věcmi jsem se poslední dny obíral a doplňoval děravé znalosti z minula, upřesňoval, vypisoval, sestavoval, výsledkem je třídílná quasi-recenze brožury „Churchill: vizionář, státník, historik“ amerického autora Johna Lukacse, kterou v roce 2013 vydalo nakladatelství Academia a kterou jsem s

CELÁ PRYČ

bylo čtvrt
a bude půl
nad sebou již
zlomil hůl
neujel mu vlak
ujelo mu nástupiště
celá pryč
a žádný příště

Nejprve Tahrir, naposledy Taksim, teď se bouří Kyjev, Caracas, Sarajevo a Bankok – lid zaplavil ulice, aby vystavili účet vládě. Vlna lidové mobilizace údává tempo doby. Sotva odrostli školním škamnám naštvala je cynická lhostejnost politiky. Srdce byste museli mít z kamene, aby necítilo rozechvění v jejich glazach. Nic neodhaluje podstatu populistické politiky ostřeji než radikální pohyb mazající nedohlednou mezeru mezi těmi, kteří drží moc, a těmi jejichž jménem je moc anulována. Hra kočky s myší skončila, silové složky jako by se najednou rozpustily a tyran zůstal osamocen neschopen odporu. Když Nicolae Ceauşescu nejistě kynul pískajícímu davu v listopadu 1989, ve vzduchu už visel neslavný útěk a bídná smrt.

Epický, plný zvratů, před zraky světového tisku byl v roce 2011 boj o Tahrir. Pohyb skutečnosti … Husni Mumbarak postupně ztrácí kontrolu nad Káhirou – začátek konce. Kyjeve minulého týden nabídl podobné výjevy. Prezident Viktor Janukovič byl vyhnán, poté co policie začala po demonstrantech střílet ostrejma.

jsou dvě města, v nichž jsem pobýval před lety, města, která se změnila, jedno jako by už zcela bylo zničeno, druhé přežívá v památkové impregnaci, k jejímuž dýchání, životu, všednodennímu napětí se nemohu vyjádřit, protože žiju už někde zcela jinde, jsou v něm ale místa (mluvím o Olomouci), kam se mohu vrátit k nahlédnutí, chvilkovému pobytu, dokonce i v jakési naplněné skutečnosti, kdy víte, že život nemaříte, ale pulzujícím obsahem plníte, i když vše ještě úzce spjato s osobami, přáteli, společenstvím, které vymírá, které zčásti již nenávratně vymřelo a zapadlo do hlubin (ne)paměti, druhé město je Ostrava, když jsem ji zase po letech navštívil, její centrum, po absenci čtyřiceti let, měl jsem stísňující a nevývratný dojem města vybombardovaného, tam, kde jsem pamatoval živé, obydlené domy, byly najednou polosterilní trávníky, prázdné průhledy, jimiž oko nezachytilo nic podstatného, živého, dříve tak industriálně krásného, kde je to město, kde jsem v 50tých a 60tých letech vyrostl?!

kontrasty bez kompromisů jsou
nekompromisní je život bez kontrastů
krajina po dešti je jako vyšívka
kontrast • kompromis • život
trojice jako vyšitá
Boha bych sem netahal!
All you don't need you find on Portobello Road!
kompromisy bez kontrastů?
ubohé bezobsažné bezobratlé kontrasty
plácají se v kaluži po dešti
bezohledné kontasty pronikají pod kůži
27. 2. 2014 Londýn

trvám na tom, že tento tak zvaně humanizovaný svět se tisícero způsoby obrací právě proti člověku, anebo aspoň proti člověku, jakým jsem já, agrese aut, která mi na každém kroku komplikuje a otravuje chůzi, zasviňuje už tak svinský vzduch, každý – a to mi nikdo nevymluví – v zoufalé zbytečnosti řídí své autíčko k usnadnění – čeho vlastně? nákupu? když dříve jsem měl do mlékárny třicet kroků, do rybárny 20 a do pekařství 40? vše nakoupeno do jedné, umyvatelné a na mnoho použití připravené tašky? proč se kolem mne vrší jenom odpadky k nižádnému lidskému použití, pouze po jakési tajemné recyklaci, kdy z jednoho svinstva se vyrobí druhé, – agrese, všudypřítomná agrese, která mě nutí každý den v obchodě, kde kupuju mléko a sem tam něco k tomu, odpovídat na otázku „Máte B. kartičku?“ proč musím na tuto veskrze agresivní a otravující otázku stále odpovídat?

VŠEchno se tak hezky postmoderně prolíná a obrušuje a opracovává. Včera byl fotbal, dneska je Majdan a zítra se bude tančit VŠUDE … Tchien-an-men, Tahrir, Taksim, Majdan Nesalechnosti – místa, která píšou historii a podle VŠEho nesou s sebou nějaký semantický obsah … Náměstí se naplnila davy nespokojenců, kteří pozdvihli své hlasy a vyzvali přestavitele moci k dialogu. Moc reagovala agresí … a jak to zafungovalo všichni víme.

… všecho je v poklidu
četníci střílejí do lidu
lidé zas házejí kamení
jen já vůl se neměním
Homér

„Nestojí to za to komentovat.“ (Karel Schwarzenberg)

Soudružka Marta Semelová (53) je česká politička a od roku 2010 poslankyní Sněmovny parlamentu České republiky za Komunistickou stranu, dále jen Rudá Kráva. Rudá Kráva je rozvedená úča v menopauze. Diagnóza: píča. Na povrch prosakují slova jako skorbut, lepkavá, smrdí, sračka, žvýkačka a evangelium:

„Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poškvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poškvrňuje člověka.“ (Marek 7,15)

Ústava České republiky zaručuje svobodu projevu, navíc je Rudá Kráva chráněna imunitou, a tak nám k blížícímu se výročí Vítězního února oznámila v televizní šou Hyde park, že justiční vraždu Milady Horákové je třeba vnímat tehdejším pohledem, tehdejší situací. „Je třeba zohlednit historickou souvislost.“

Docent Ateriéru intemedia Fakulty výtvarné výchovy Vysokého učení technického Brno Herr Václav Stratil se v noční televizní šou národu oznámil, že má rád Adolfa Hitlera. Rudá Kráva pro změnu uctívá Klému Gottwalda a s žáčky nosí šeříky padlým rudoarmějcům … translace, transgrese, transcendentalita, život na růžovo, sado-maso na živo. S námi to zvládnete! Nápady neznají hranice … Mona Marta