Luboš Vlach – Havárna – Óda na piču (<*>) protorecenze

Jmenuji se Naděžda Něžná a jsem sekyrnice. Facilituji nosiče. Právě jeden takový zvukový nosič svírám v končetinách a jakožto sekyrářka naší partizánské buňky mi nezbude než ji odpravit. Havarijní první pomoc. Musím přiznat, že ta bouračka má exkluzivní kosoúhelníkový design, který úspěšně maskuje evidentní známky jetosti. A tohle mám jako recenzovat? Před dětma se to beztak nepodaří schovat, když začíná jít do tuhého nezbyde úhelnici než se zdekovat … Jenže kam? No, kam asi, ty troubo, nevidíš, že je to na piču? Ále co … Ó-да, zevnitř vyklouzl cd nosič. Cože to je na něm napsáno? HAVÁRNA, no tohle. Co to má všechno znamenat? Prý ÓDA NA PIČU. Teď mi asi nezbyde, než abych poslechla a fuck si vyslechla její poslední slova … Šup s tím do vehikulu. To se sice lehce řekle, ale ještě lehčeji projede. Ještěže naštěstí nemám čas, teď totiž musím vařit česnečku a recitovat jí verše a otevřít prostor ………………

Prvně česnečka a pak až povinnosti. Česnečka je teorií všeho, však i pěvecký sbor HAVÁRNA by si mlaskl … a co mi to tu vlastně pěje? „Není peníz není láska?“ Jo, penis … vskutku překvapivé, to by bylo jako česnečka bez česneku, to by bylo … „voním a klapu, jsem feromonů plná“?, aha, a jsme doma, nějaká ochotnická pseudokonspirace, ale ve skutečnosti je to o česneku, to mne taky mohlo hned napadnout. „Miluji tě má drahá věci“, hm, já voním ke klasu, plná čím dál plnější.

I řekl jim, DOSTAČÍ …

Pučista jménem očista zbláznil se dočista a vůně urvala se ze řetězu. Buď vole tvá … „Jsem na rozthání …“ Co tomu říkáš, Juriji Titoviči?

Tak to jev piči? To sviští! A ve Svaté knize Abremalin se dozvídáme, že česnek je falickým symbolem a diamant obalený česnekem prý mění barvu do růžova a také se prý zvětší – proč ne?

Až tak divoce erektivní je ten česnek?

ZDÁ SE, ŽE TEN ČESNEK ČESNOK ČUDĚSNOE RASTĚNIJE.

Чеснок, сынок, валит с ног, ČESNE, SYNKU – patrně idiom – valí s noh – tedy uvolňuje – Даже старый уд твердеет, жесток …

DOKONCE STARÝ TVRDNE, UKRUTNĚ TVRDNE!

Až tak prudce erektivní je ten česnek, že na něj pějí ódu tyhle reklamy a slogany, ať je to za námi, akce se neutajila, došlo k provalu. Byvší gang vyhulených palic HAVÁRNA z putyky U musea, oprášil muzeálního ducha undergroundové bule z let devadesátých. Kapelou prošla řádka pěstitelů a přestože někteří členové opustili nekropole, aby emigrovali na pole periferie, kapela nezanikla, ale uzrála, ba pře/zrála. Natočila koncepční (vizuálně bezkonkurenční) albus – dlouhohrající Ódu na piču. Po prvotině Pičoviny nastává další ohledání dánského zápachu. Něco tu zapáchá v státě DÁNSKÉM … Havárna v neodolatelném kabátě opravdu nepatří k tzv. převlékačům kabátu na dánském dvoře. Zůstali i svého původního ó/děvu též ó/děli v krásné nové císařovy šaty … a ten plášť, fuck fajn design … Císařovy nové šaty dělají člověka, kdežto uniformita ho oddělá. Ale ano. Je to poetické, nic sice převratného, asi že ta lidová moudrost. „A my nejsme blbí, my nejsme magoři, protože máme štěstí, protože máme smůlu …“ Tomu kluci říkám kruci ostrá dedukce, struk mám po ruce. „Voním a klapu, jsem feromonů plná …“

Nahrávku je možné objednat prostřednictvím Dřevěné cikády