Dále cestou – Pondělí 24. února 2014

trvám na tom, že tento tak zvaně humanizovaný svět se tisícero způsoby obrací právě proti člověku, anebo aspoň proti člověku, jakým jsem já, agrese aut, která mi na každém kroku komplikuje a otravuje chůzi, zasviňuje už tak svinský vzduch, každý – a to mi nikdo nevymluví – v zoufalé zbytečnosti řídí své autíčko k usnadnění – čeho vlastně? nákupu? když dříve jsem měl do mlékárny třicet kroků, do rybárny 20 a do pekařství 40? vše nakoupeno do jedné, umyvatelné a na mnoho použití připravené tašky? proč se kolem mne vrší jenom odpadky k nižádnému lidskému použití, pouze po jakési tajemné recyklaci, kdy z jednoho svinstva se vyrobí druhé, – agrese, všudypřítomná agrese, která mě nutí každý den v obchodě, kde kupuju mléko a sem tam něco k tomu, odpovídat na otázku „Máte B. kartičku?“ proč musím na tuto veskrze agresivní a otravující otázku stále odpovídat? nějaký čas jsem neodpovídal, teď říkám celou větou: „Ne, nemám žádnou kartičku, a ani ji nechci, slečno!“ – vypadám tak, a taky tak na pokladní zřejmě působím, sám jako agresor, i když se jen bráním, ano, trvám na tom, že bráním své lidství, své soukromí, své intimno, do něhož nechci pustit každého, nikdo žádné právo nemá mě takto obtěžovat, jenom proto, že si přijdu se svými penězi pro nějaké – a pro mne děsivě drahé – zboží, připustil bych otázku, kdyby se mě zeptali: „Nechcete na ten nákup půjčit peníze?“ nebo „Nechcete to zboží zadarmo?“ – jedině takové otázky by mě zajímaly! ne, nechci žádné vylhané a podvodné slevy, nechci žádné bločky, kupony, bonusy, běžte s tím vším k čertu! chci jenom to, o co si sám ze své svobodné vůle řeknu! a vy říkáte humanismus, vy říkáte svoboda, „vždyť nebýt humanistou je dnes cosi nepřípustného a nemyslitelného. Humanismus je společná víra naprosté většiny kazatelů, politiků, filosofů, novinářů a jim podobných. Kdo se nehlásí k humanismu, je považován za barbarského ničemu. Přesto je humanismus jednoznačně kompromitující pověra“ – píše dominikán Józef M. Bocheński a pokračuje: „Věří-li někdo, že Bůh ve své pro nás neproniknutelné moudrosti si vyvolil ono obzvlášť kruté zvíře, jakým je člověk, a učinil je svým přítelem, má potom samozřejmě právo se hlásit k humanismu. – Nikdo však nemá právo se odvolávat na rozum, zkušenost nebo vědu. Protože rozum, zkušenost i věda jednohlasně potvrzují, že člověk není v přírodě ničím mimořádným, ale že je jednoduše její částí“, a dál a dál „humanismus“ tento otec-kazatel pitvá a dranžíruje: „A pokud jde o morálku, té by se lidé často mohli od zvířat učit. Když anglický filosof Hobbes tvrdil, že je člověk člověku vlkem, mohl někdo oprávněně namítnout, že je to pro vlky urážka – vždyť žádný vlk nikdy není k jinému vlku tak zlý, jak jsou někdy lidé krutí vůči jiným lidem“ – až konečně s přesvědčivostí uzavírá: „…,vědecký‘ humanismus je asi totéž co železné dřevo nebo kulatý čtverec. Celá věda hovoří zcela jednoznačně ne ve prospěch této pověry, nýbrž proti ní. – A když si položíme otázku, v čem má tato pověra svůj původ a proč si dnes získala takové množství vyznavačů, odpověď zní takto: hlavním důvodem je skutečnost, že lidé stále hledají něco, co by mohli považovat za posvátné a hodné úcty. Člověk se projevuje jako živočich, který potřebuje nějaké náboženství. Nevěří-li však v Boha, začíná si tvořit modlu v podobě Člověka s velkým Č a stává se humanistou. To je však už zcela očividné modlářství.“ (J. M. B., Slovník filosofických pověr, dle samizdatu z 80tých let) – píšu to jen tak na okraj, jen jako příspěvek k současné modlologii, k současné komunikační démonologii, jako příspěvek k tématu, co člověk pro člověka dneska vlastně znamená – něco k využití, výdělku, ošizení, okradení, a v posledku vlastně zničení, pěkně děkuju za takovýto „humanismus“ –
Brno, Alfa Passage, 24. 2. 2014, 18:57

Kalendář akcí

M T W T F S S
 
 
 
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
31
 

Nejbližší akce