D N O #18

ČISTKA SPODNÍCH PROUDŮ

ČISTOTA je způsobilostí ku kontaktu s posvátným. Jakmile však k čistotě přistoupí morálka, tak se to začíná nebezpečně kalit, což je nemilé a následkem je čistka. Vrhá se tam policie a hygiena, úzkozt mne z toho jímá, neboť nečisté je tu likvidováno dočista dočista; plynové komoře pak říkáme sprchy a chuligány puritány (pure=čistý) a kacíře (z řec. katharós=čistý) zoveme „špinavci“ – tyto invazivní plevele dlužno ihned spálit! Ať ohneň očistí nás od těch ideoškůdců … ČISTKA v podání encyklopedické pěsti socialistické akademie věd je definována takto: „pěstební zásah, při němž se odstraňují tvarově a druhově méněcenné …“; hmm, jak nevidno, od taxonomického třídění přes třídní hledisko k rasovým teoriím a praxím jen krůček.

Špinavci jsou totiž „ti druzí“ (nepravověrní) – tož na zdraví … a když už jsme u pití: „Střízlivost umenšuje, rozlišuje (odděluje) a zakazuje. Opilost rozpíná (rozšiřuje), sjednocuje a povoluje.“ píše (v knize „Druhy náboženské zkušenosti“) W. James. Jenže „střízlivost“ a „opilost“ jsou siamská dvojčata a na to, kdo (co) tu bylo dřív se zkrátka nehraje. Jedno je podmínkou druhého a zpět. Pokud se něco podobá, tedy se to zákonitě musí i lišit; identita je něco jiného. A když už jsme u toho „jiného“ (tzn. spirituálního), tam je kladen důraz především na čistotu srdce, rtů a modu, teprve posléze přichází na přetřes ruce (nutkavé obmývání rukou nazýváme obsesí); přemrštěně formalizovaná materializace čistoty vede až k ritualizacím stravovacích předpisů, což rozhodně neznamená, že je to vždy košer. Tu je opakem čistoty tzv. hřích (=pochybení) vůči nějakému ustanovení. Evangelijní námitka vůči tomuto pojetí říká, že kde není příkazu, tam není přestupků –“hřích totiž vznikl z přikázání“ (Řím 7,10); nečistota nepřichází zvenčí, „skutečné znečištění vychází z lidského nitra“ (Mk 7,14) a ať si říká kdo chce co chce, nalejme konečně čistý špiritus – nejdůležitějším pro zdraví (i spásu) je čisté svědomí.

Bůh je Actus purus (čirý akt) a … čistota půl zdraví … nyní tedy k té zamlčené druhé půli. Jedno má dva póly (viz komix tohoto čísla), žádný půlmagnet není, tak si námitku „duality“ strč někam. K tomu vtipně Shakespeare – „Ne kde by jedl, nýbrž kde jest jeden …“ Ovšem když chceš čisté dno, tedy musíš bagrovat. Rovněž tzv. čistota toku je relativní, v pohádkách se mluví o vodě živé a vodě mrtvé, jedna bez druhé je k nepotřebě; podle pěticípého třídního hlediska rozlišujeme těchto pět tříd vody: voda výtečná (pozor na záměnu s výčepní ohnivou!), voda dobrá, voda přípustná, voda pochybná a voda nevhodná. Z jedný vody načisto: ČISTÝ → ČIRÝ → SIRÝ → ŠIRÝ → SHEER = POUHÝ, SAMOSEBOU, „O SOBĚ“, BEZ PŘÍMĚSÍ, tedy pouhé NIC (síra věčnosti) ←

 

D N O #18 [léto 2013]

Obsah:

Charles Bukowski: Cvrkot zazděných ptáků
Homér: Déjà vu mort
Metařky 2: Ko/mix on/to/logický
Ivosh Krejzek: Za třičtvrtě čtvrt
Mongol: Rozhovor
Pepa Šeda: Barevná příloha
Mad Speedway: Divadlo dne
Milan Haußman: Místa a protokoly
Michal Šimo: Dno humoru
Ubi allium, ibi Roma: Česnek folklórní
Lucie Rušková: Monology křehkého vědomí
Skrytý půvab byrokracie: CD příloha
Marek Timko: Černý deník, bílý nočník
Mira Kubín: Rozhovor
Jana Zupková: Roztodivná vjec
Marek Sobola: Úlety kobyly K.

Kalendář akcí

M T W T F S S
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
31
 
 
 
 

Nejbližší akce