Homér – Déjà vu mort

(verše z roku 2008)

• • •

Píšu básně porád stejné,
brzy budu bezejmenej.
Porád stejný básně psát
může jenom psychopat.

( …)

24. 5. 2008

MÁMA SMRT

Smrt drží se mne jako klíště
a já jsem její věrný syn.
Tak spolu jdeme na popraviště,
tam bez řečí mě oběsí.

( …)

18. 7. 2008

SCI-FI

Nevím co mne to napadlo,
že řek' jsem jedný slečně:
Náš svět je jen divadlo
My nebudem hrát věčně.

Ta slečna zrudla jako mák,
až po kořínky vlasů,
Chlape, všechno je naopak.
Vždyť cestujeme v času.

A co, holka , ty nemoci,
války a hladomory.
Já nemůžu ti pomoci
Když na duši jsi chorý.

8. 4. 2008

HROB

Kočky mi skáčou po hrobě,
trhají věnce, kytky.
Když píšu vo svý osobě
nejsou to verše plytký.

Tam dole leží umrlec,
pomalu rozpadá se.
Konečně na něj spadla klec.
Zcepeněl jak prase.

Celej život měl kočky rád,
proto tam za ním chodí.
Žádnej jinej můj kamarád
nešel mě doprovodit.

Věnce už dávno uvadly
a zvadly i ty kytky.
Hrob se malinko propadá
– já měl vtip vždy břitký.

Však teďko ležím pod drnem
musím si ještě počkat.
Než v temných lesích za Brnem
objeví mě má kočka.

10. 4. 2008

LISTÍ

Na stromech je listí
světlezelené.
Jsme čistí, nečistí,
taky z kamene.

Dobře, že to listí
brzy opadá.
Chceme píti a jísti,
což je záhada.

Člověk se oddává starostem
a stejně skončí v hlíně.
Listí nám na jaře naroste
navzdory lidský špíně.

Člověku je bližší zlatíčko,
poněvadž je pěkná sketa.
Nač mít strach o listí, listíčko,
jak jeden dávný poeta.

Na stromech je listí
světlezelené.
Jsme čistí, nečistí –
jak to vezmeme …

6. 5. 2008

• • •

Kde budeš sedět až tě odsoudí?
Lépe nevědět, duše tvá bloudí.

26. 8. 2008

ÚTĚK

Před smrtí utíkám
rychleji než chrt.
Jenže už nejni kam,
tak dostihla mě Smrt.

Před smrtí utíkám
rychleji než kůň.
Jenže už nejni kam.
Hrobeček nebo tůň?

Ta potvora honí
nás po celým světě.
A furt je na koni,
bacha, cic lapne tě!

Ta potvora je tu
stejně jako my.
Nenávist ke světu
a peklo na zemi.

Před smrtí neutek,
celou noc prohýřil.
A měl už na to věk –
let čtyřicet čtyři.

14. 6. 2008

SPÁČ

Tu noc jsem nemoh spát
nebudu ani příští.
Jen jednomu jsem rád.
Rorýsi stále piští.

Tu noc jsem nemoh spát,
lidi tak divně koukaj …
Jen jednomu jsem rád.
Kočičky stále mňoukaj.

Tu noc jsem nemoh spát
u seníku hnízděj sovy.
Jen jednomu jsem rád.
Sova jim nic nepoví.

Tu noc jsem nemoh spát,
nebudu ani příští.
Jen jednomu jsem rád,
že nespím na smetišti.

Tu noc jsem divně spal,
snad proto ráno vítám.
Jeden má svatej Grál,
ten druhý Diazepam.

24. 6. 2008

PAŘÍŽ

Je horké léto a nebe modré,
nejni vždy moudré oplácet dobrem
zlu, které leckde cestu ti zkříží.
Jak rád bych procházel se po Paříži.

Rádio hlásí bouřky z tepla
i moje milá strachy utekla.
Taková zpráva vztahy rozklíží.
Jak rád bych se procházel po Paříži.

A všechna města zasypou kroupy,
to já vim dobře, nejsem tak hloupý.
Ani já nevim, kam teď zamířím.
Jak rád bych se procházel po Paříži.

Nastane zima, v ulicích kluzko
a člověku je najednou úzko.
Sedíme všichni za pevnou mříží.
Nikdy se neprojdu po Paříži.

3. 7. 2008

TOTEM A TABU

Asi mě nevzkřísí
mí milí rorýsi.
Brzy mi odletí,
škoda tý havěti.

Totemový zvíře,
je to až k nevíře,
víra přec jedna jest
podstoupil jsi–li křest.

Tihleti křesťané
jsou spolek sehranej.
Nahoru se škrábu,
vždyť totem je tabu.

Serou na předpisy
mí milí rorýsi.
Nebojí se Švábů,
rorýs je přec tabu.

21. 7. 2008

KDYBY

Kdybych byl nebyl,
bylo by mi lépe.
Takhle jsem debil,
proč mý srdce tepe?

Kdybych byl nebyl –
proč tu straším vlastně!?
Tupě se šklebím
a vypadám šťastně.

Kdybych byl nebyl,
či byl někdo jiný,
vzhlížel bych k nebi
a neměl svý splíny.

Kdybych byl nebyl,
žil bych si krásně.
Všichni maj chyby …
někdo píše básně.

Kdybych byl nebyl,
bylo by mi lépe –
nikdo mě nebil,
jen zubatá klepe.

20. 7. 2008

LÉTO 2008

Modrá je tráva,
kvetou tam chrpy.
Brzy je sežnou
kosy či srpy.

Divné je léto,
deštivé, chladné.
Chrpy si kvetou
a člověk vadne.

Jen včelky pilně
roznášel sémě.
Nejsem dost silnej,
svět mi potemněl.

Ač svět je temný,
nač chrpy kosit?
Je nepříjemný
psí hlavu nosit.

22. 7. 2008

BRATR

Dívají se na mne spatra,
už mě ve snu rdousí.
Slušní lidé, ba i chátra
nože své si brousí.

Nepatřil jsem nikdy k lidem,
plakát visí na zdi.
Za úplňku pro tebe přijdem,
raději se podmázni.

Dívají se na mě spatra,
přinášej mi zkázu.
Než vyšlapu čtyři patra
mám čůro ve vazu.

Nepatřil jsem nikdy k lidem,
v hlavě mi haraší.
To nevíte, že vás přijdu
za úplňku strašit?

Dívali se na mě spatra
a skončili v loji.
Nepoznali svýho bratra,
nyní se ho bojí.

24. 7. 2008

EGO VULGO

Okolo města
neschůdný terén.
Do nikam cesta.
Koho to sere?

Někdo nám dává
a jinej bere.
Absence práva.
Koho to sere?

Někdo jí z hladu
a jinej žere.
Spolkls’ návnadu
koho to sere?

Mnozí se modlí
slovutný klére.
Lidi jsou podlí.
Koho to sere?

Ačkoli pravda
z úst se mi dere.
Raději si zavdám.
Nic neposerem.

16. 8. 2008

NEŠTĚSTÍ

Kdosi mě hladí.
Zřejmě mám vizi.
Lidi maj rádi
neštěstí cizí.
Vždyť milosrdní
jsou jen pohodní …
Raději zmizím.

Ležím na JIPCE,
Zřejmě jsem v krizi.
Tyto pokrytce
neštěstí cizí
Ukrutně vábí –
jak špína šváby …
Raději zmizím.
Moje dukáty
jsou zřejmě ryzí.
Jsem tvor proklatý,
neštěstí cizí
k zločinu svádí …
Chvíli se radí
mí kamarádi
a já raději mizím.

31. 8. 2008

HALUCINACE

Mám dehydrataci,
krvavé pysky.
Lesem se potácím,
když stromy kácí,
létají třísky.

Mám dehydrataci
a děsnou žízeň.
Oči v sloup obracim,
štopy maj legraci.
Hrozivá trýzeň.

Mám dehydrataci
ruce se třesou.
Na poslední štaci
žádám o kremaci.
Kam mě to nesou?

Ležim prej na JIPCE,
přístroje tikaj.
Po pořádný pitce
nechci bejt pokrytcem.
Z šatů mě svlíkaj,
rubáš oblíkaj.
Jen ať si zvykaj.

17. 8. 2008

BODLÁČÍ

U cesty bodláčí
a leccos ještě.
Nebe se zamračí,
pak přijdou deště.

U cesty bodláčí
a kytky jiný –
Báby na pavlači
plivou zlý sliny.

U cesty bodláčí,
lidé jsou hrozní.
Děti tu skotačí,
brzy je zprzní.

U cesty bodláčí
roste a kvete.
Snad někam dokráčím
zkurvenej světe.

17. 8. 2008

SVITAVA

Procházej postavy
okolo Svitavy
u Maloměřic.
Postavy umrlé
jsou jen pro otrlé,
proč si to neříct.

Procházej za noci
v létě, o Vánocích
okolo řeky.
Ty duše prokleté
jsou totiž zakleté,
zřejmě na věky.

U řeky Svitavy
žádnej vlak nestaví,
je tu jen depo.
Pro vlaky nákladní,
proboha nespadni,
vždyť jdeš naslepo.

Já v dobrý předtuše
zachránit jdu duše,
možná i těla.
Voda mě pohltí,
vyhrála jsi Smrti,
snad ne docela …

19. 8. 2008

SVRATKA

Proč řeka Svratka
najednou vyschla?
Nač se s tím párat,
vždyť jsem stará
rezavá piksla.

Ležím na břehu,
něco mne tu killslo.
Nečekej něhu,
dej se do běhu,
ty stará pikslo.

Na břehu Svratky
bolej mě třísla.
V hubě mám zvratky
a v hlavě zmatky.
Proč Svratka vyschla?

Lapám po dechu
na břehu Svratky.
Nechci útěchu,
rybářskej cechu.
Vrať vodu zpátky.

Už teče voda!
Protrhli hráze.
Však ta svoboda
v mozku mi hlodá.
Asi jsem blázen.

20. 8. 2008