Ivosh Krejzek – Za třičtvrtě čtvrt

(mé verše se po tvých stehnech pokusí plazit)

CHYŤ SI SVÉHO BOBRA

nechej si pár klidných minut,
než lenivý těst bude zkynut.
možná, že málo a možná, že hodně,
vodochod přejde pár kroků po dně.
vojet a chvíli ji prcat,
podivná bule, maligní hrča.

chyť si svého chlupatého bobra,
dozajista v této disciplíně budeš dobrá.
namaluj si patelkama obrázek své píče,
místo do zadnice si kopni do medicimbálního míče.
odhodit, uskočit a jen prznit a prznit,
vykřiknout doticha: „mamrde zmrzni!“

čtyři chlupy vytržené z mezinoží stařeny,
kus prasečího trusu za úplňku sušený,
dva prdy v lahvi hermeticky uzavřené
z toho smíchám lektvar touhy a vyznám svou lásku krásné ženě
a nebo skloním svou náklonnost fešnému muži,
za dobrý orál mu do pravice vtlačím rozkvetlou růži.
S mňoukající kočkou na střeše vyroním se do šálku kávy,
vypiju co vyroním a když to nebude to pravý,
chytím tvého močí načichlého bobra,
ztluču tě až z toho budeš modrá.

mrsknu bičem a tvá kozoňadra se zatřesou
tam a sem a sem a tam s prapodivnou noblesou.
sedm, osm, dvanáct a pětadvacet piv,
proč jsem to já osel neudělal dřív,
zahradní trpaslík změnil se v obra,
skloň se, vystrč na mě prdel a chyť si svýho bobra!!!

ZASE JE TU RÁNO

zase je tu ráno
na poblití,
slizký slimák
suchoty se štítí.

milionté a možná
ještě další
ve světě plném lží
a falší.

horký kafe po něm
kousek chleba,
dostal jsem už včera,
co dnes je mi třeba.

zase je tu ráno
na poblití
dívám se do zrcadla
a sám sebe se štítím.

CHILLI

ty jsi holka ostrá,
jako pálivá chilli paprika,
štiplavá jak šťáva z cibule,
co do očí ti nastříká.

jsem z toho vyosený,
když ústa tvoje
šlehající plameny polykají
mého stojícího oje.

takhle mi to nikdy
nedělala ani
při největším snažení
moje bývalá paní.

ani žádná jiná,
jen ty má ostrá chilli
v pálivé omáčce citů
jsme spolu rozkoš utopili.

NA SOUTOKU ROZUMU S BLBOSTÍ

ve svých myšlenkách se ztrácím,
trpím pocitem,
že málo zbývá mi času,
občas mě vyděsí
prapodivný mírný třas,
možná spojený s něčím
špatným ve mně,
tak přidržuji se zábradlí
a nedělám si vzdálené plány
k jejichž splnění
možná bych
se v nejbližší době nedostal.

plavu v hlubokých vodách
zapomnění
na minulost,
šroubuji vzpomínky
do slov.
spánek krade mi sny
a na polštář s pravidelností,
v místech
s vybledlou bílou linkou
inkoustem
čmárá nesmyslné věty,
které navždy
vpisuje
do mých zatraceně
ztracených dávno odumřelých
mozkových závitů.
jsem úplně vedle
a vedle jsem vlastně
byl vždycky.
to teď už nespravím,
tak mohu pouze čekat.

mohu čekat
a jako idiot postávat
někde na soutoku
rozumu s blbostí
a meditovat
a přitom vypouštět
koutky úst své slintance
na kus umaštěného papíru
na který píšu tento
paskvil.

NÁDHERNÁ RŮŽE

jsi nádherná růže, ale růže která s jiným píchá,
že zrovna s ním asi nerozdýchám.
můj telefonát k tobě blíží se nocí
a já mám znovu ten nepříjemný pocit,
že sluchátko tvého bezdrátového přístroje
samo se nezvedne, vzdá to bez boje.
v duchu slyším vzdechy, cítím lepkavý pot,
kolem tvé matice krouží tvrdý ocelový hrot.
já na barové stoličce jsem tak sám, oči se mi klíží,
další pivo, rum a pivo, to mi neublíží.
jsi nádherná ruděrudá růže,
bolest pro mne – slast pro ostatní muže.
kolik ještě bude tvých výletů do neznáma,
než opustí tě všichni a ty zůstaneš sama.
stejně nevrátíš se zpět, má nádherná růžemohlo
být lépe, bude hůře …

NUDA

tak jsem se nudil,
až jsem se unudil
šílenou nudou
ve spleti slov
i vět nevyslovených,
v naprostém tichu
svého mlčení.

jen myslel jsem,
že by …
ale to je jedno.
dnešní noviny
plné zpráv
dávno již vyšly
a ty včerejší
zašly se
západem slunce
na olověné louce
v prachu z komářích křídel
mezi lekníny ze
shnilých přání
si s někým rozumně popovídat …

ZAMETÁM PRAŠNOU CESTU

zametám prašnou cestu,
havrani okolo mě chodí neobvykle tiše,
ruce mají za zády, obleky zapnuté,
– prostě vyloženě klišé.
dělají to denně,
jen mnohdy ne tak okatě,
dám jim ještě minutku
než stáhnu kolem opratě.
prach víří se vzduchem,
moudro je to tam
havrani potahují jointy
– já klokotám …

DEPRESE

postávám s cigaretou
u stánku s pivem
a čekám, že přijde
ne, nějaká žena,
ale
nějaká
geniální myšlenka,
která
mi pomůže překonat
těžké období
lépe než alkohol,
jež plně
nezasytí moji mysl,
tak prázdnou
a zpitomělou
ze světa
pitomějšího
než jsem já sám
a to
už je co řict.

možná mě
dnes v noci
navštíví
nadržená, rozdávačná
múza
otluče mi svý kozy
o ksicht,
potom mi přes
něj přetáhne
svůj šlic
a já
se konečně proberu
ze všech těch pitomostí
a zase napíšu
nějakou pěknou,
kvalitní
báseň …

ZA TŘIČTVRTĚ ČTVRT

zhasli jsme stolní lampu,
pod dekou skryla jsi svou hlavu,
řekla jsi mi: klídek dám
si jen pár pávů.

udělám to rychle,
žádný oheň, žádný dým
brzy budu hotová
a v minutě spím.

vypjal jsem svou hruď
a po vzoru loutek,
nechal jsem se ovládat,
přes svůj proutek.

no tak mě feluj,
zuby mi ho drť,
na hodinách v pokoji je
za třičtvrtě čtvrt.

no tak mě feluj,
jazykem líž,
smetanu slízej
– ty smíš.

no tak mě feluj,
můžeš i víc,
za chvíli budu,
tak nastav svou líc.

TŘICET ČTYŘI CELSIA

podám ti ruku,
ty přitiskneš se ke mně
jako k ledovému sloupu
a všimneš si jak pozvolna
v dolních partiích
stoupu.
jsi tak perversní,
když mi ho držíš
a že to není vždy
opravdu mě mrzí.
nikdo nechápe
mé úchylky
a snad vlastně
ani nečte moje básně.
jsem
poslední dobou
úplně sám
ve vlastním pekle,
které jsem si kolem
sebe vytvořil,
kterým jsem se obklopil.

jsem na sestupu.

vrchol,
minul jsem již dávno,
v letech,
kdy nepotkával
jsem tolik nelítostných
žen
na metr čtvereční
jako dnes …

AŽ DO KONCE

udělám to až do konce
mé verše se po tvých stehnech
pokusí plazit
slížou ti kůži jak laskonce,
z jazýčků jejich tě bude mrazit …
svlečeš si šaty i spodní prádlo
má slova po vlasech tě pohladí,
několik souvětí obklíčí tvé levé ňadro
souhlásky od líbání samohlásky odradí.
rýmy vniknou ti do uší
propletou se kolem bubínků,
sloky slzy žalu osuší
než klesnou až k ramínkům.
z dálky své klávesnice tvé boky
obejmu jednou větou
citoslovce podniknou k tomu
podstatné kroky,
ony se sotva v citech pletou.
jak nikdo jiný lásku ti vyznám
jak to jen básník dokáže
spustím tvůj orgasmus – ano přiznám
než dotknu se tvojí tiráže.

NOVOROČNÍ PŘEDSEVZETÍ

už nebudu polykat malé děti,
nebudu mouchám trhat křidýlka
a nebude mě lákat mimořádně
žádná pod zákonem prdýlka.

budu se léčit, polykat tablety,
laptopy i jiné stroje
a když záhy dojdou
najdu si další alternativní zdroje.

nebudu se bránit lidem v pláštích,
bojovat s nimi na každém kroku,
budu se snažit ve zdraví
dožít dalšího roku.