D N O #13
|
Zřídlo zřítelnice zří se zříceno ve vidině, z očí do očí, to je téma podezřelé, oko nezůstane suché, když se otočí, je mu to ukradený, protentokrát třináctka do tuctu + vytřeštěný bulvy, jdi se vycpat... no tak nad ním přimhuř oči, DNO jen na oko – skutečně, je zřejmé, že samozřejmost je neviditelná, spravedlnost je slepá a vášeň taky, u všech všudy. Oči na vrch hlavy, to je návrh – kam a kudy . poznávám díky obrazotvornosti, očividně i se zavřenýma očima, odpOČÍtán, svlékám tě očima, vidím ti až do žaludku, volský voko, z ruky do úst -půst, zlatý oči, oko uragánu, rybí oko, očka v nálevu, lák, slzák, policejní očko, chce to obezřetnost, třetí oko, velký kulový, slzný kanálek v slzavém údolí, oko nezůstane suché, kdyby oči mohly zabíjet. tak vše rázem ožije; ale ne/divil bych se kdyby zrak ne/byl zázrakem, fakt fuck nevěřím VLAST/ním očím, věřím ZA/zraku, prozřetelnost do očí bijící, zázrak vytře mi zrak, mrva v oku vidiny ohled nebere, slepá skvrna, každý ji má, co oko nespatří srdce bolí. Aristote/les mi říkal, že kdyby oko bylo živočichem, tak zrak byl by jeho duší, ale takhle, že je jeho duší čich, odtud živočich; psí oči, něco tady voní, (vodhaduji vod voka) že česnek v dávce sloní. to je vono a vokal to! Voko bere!!! A o co že zde nejde o oko, nýbrž o hledisko?! Vo co? O vocoder, audio vůně - voco oder!? Vyser si voko! Vystřel! |
D N O #13 [zima 2010] |