Janele z Liků – V zahradě myšlenek příležitostného vraha
Léto v zahradě vane
v aleji ovocných stromů
z plátěného šátku zvedám
do náruče svou matku
má slepené vlasy
v prošedivělém copu
trochu pomačkané šaty
otisk lučních kytek v lýtkách
… jeden ze střevíců padá do trávy
je nahá
omývám ji smotanou plenou
kdybych ji zabila
nikdo by se to nedozvěděl.
Modlitba v uvadání
Tělo drží sílou vůle
sílou nemoci
našli mou hlavu
ještě dýchala
Zdrávas mi, lhostejná!
záletná v pomoci.
Milosti plné
strčily do sukní
leb mou upadlou
na Zelném trhu za ní
leda tak kytku uvadlou.
Místo másla
listy v chlebech mají
ze šotků králi
z korálů černých
očouzených
dům si poskládali.
Listy tisknou na sklo
ze stromů holožíři
Mazlevič I.
cihlou červně
tvář se pýří …
Ztrouchnivělé pergameny
chabús plic
zvučný klavír z polí
kecíř posluha
uklíná chorošovou holí
klíč
až se v polích
vltavíny rozezněly …
Když umírala
(společně s jinými připomínkami dětství
zakletými
do hladiny syrovátky jogurtů ve skle
loupáků v papírových sáčcích
a uzavřených bačkor v zaprášeném kapsáři)
donesla si pradědův kabát
doprostřed dvora
nechtěla umřít
ve tmě chlívu
s pytli prasečího šrotu.
Vesnický měsíc
Celé
roky
stařec psával své dceři deník
unavený
svou pamětí …
„Že se mu v jeden zcela konkrétní den, zjištěný podle stáří ofrankované známky na pravém horním rohu deníku, zcela spojila představa o jméně vlastní dcery
a ženy ve středních letech, která mu, každého desátého dne v měsíci, vyplácela přes plot starobní důchod.“
… v polévce
souseda
s husími žaludky
zatím vyklíčil brambor.
V mrtvém stromě se slunka nedořežeš, ale můžeš jej z něj vyřezat
Zvíře popošlo
Paraván
z papírmašé
—
zrcadlo tmě
hledá obrysy mé tváře
v ní.
měchy břišních varhan chrčí.
Laciné víno
překvapilo zkušeného pijáka
hojností chuti.
Seděli dva
v autě
plném
lahví moštu hrušek a neloupaných ořechů
podléhali setmělému smutku
sídlištního mobiliáře
jako podzimní ovoce
rychlé zkáze na zadních sedadlech.
Totiž …
syrovost páleného listí
si nezadá
s klavírními etudami
zdejší Elvíry Madigan.
Sobě podobní
lišíce se jen
směšnýn rozdělením na pohlaví
vzpomínkami
na drásavé vůně milování
zpocených vlasů malého Jiřího
a ještě mladší
… a půvabnější Ingrid …
na sedmou skladbu v mlčení
polykali pláč
držíce se za studené ruce
nad krabicí s lázeňskými oplatky
zcela mimo rytmus.
Strhanec
Divokému česneku
pobořen Sirotkův mlýn
bílé mušky nervózně podzámčím
rybničních škeblí přecházejí
ztracený sad
obilím zarůstá
mokřiny bezčasí
v letorostech kořenů
staletí zanáší.
I./
S hladem
slibují latě plotu útěk
miskou je přikován pes k místu.
II./
Lidem s ránem smrdí z huby
pán nepán.
III./
Psinka:
Pes se nezpotí,
ale může zmoknout.
Noční pláče
Nohy bedlí
se prý nejí
(jsou dřevnatý)
zato z ženskýho cemru
rvát maso
to jo
to se jim chce.
V baráčku u železničního přejezdu
Kapny s fantazínci
andělé v nebi perou
křiklavec
plyšový lipicán
z truhlíku voskovek
přes uzdu pije vodu
tu čertovy obrázky
méně zachybí
ženské ruky.
pár slov (téměř nekrolog) o Janele z Liků:
její přezdívka mi nepřirostla
k srdci … všiml jsem si … jak, rozděluje lidi … zaujala Krchovskýho … píše
líp než Krchovský … zaujala Hájka … zdá se, že také píše lépe než on … když
zpívá … tak,mi to všechno nějak, dochází … a mám o ni strach … a říkám si …
Janele … že se na to radši nevykašleš …
Janele „o sobě":
„… svému skutečnému povolání se vyhýbám,
na skutečné životní poslání teprve
čekám; publikovala jsem virtuálně i papírově; s kapelou Poetická hudební společnost Janele z Liků jsme vydali demo,
předtím jsem prolezla kdejakou metalovou, alternativní kapelu s větším či
menším úspěchem, ale stejně jsem pořád nemilosrdně ztracená v kulturně
odcizeném maloměstě, kde se akorát docela dobře spí, protože je tu dokonale
mrtvo. Vlastní jméno je mi cizí stejně jako město Přerov, kde 25 let žiju
(*26.11.1984). Chovám se líp k,potkanům než k, lidem, polykám velké množství
žvýkaček, a čaje jsem v životě vypila více než piva …