Potulný dělník – festival poesie

letos proběhne od 14. do 16. října 2010 v klubu Boro na Křenové


…Název Potulný dělník byl původně názvem „nakladatelského“ časopisu, který jsem v r. 98 založil a jehož vyšla pouhá čtyři čísla. (Nějaký čas pokračoval na internetu.) Jeho inspirace je ze života, ne z poetiky. Jsme poutníci na této zemi, a jsme natolik poutníky, nakolik jsme dělníky. Závěrem motta prvního ročníku festivalu Potulný dělník jsem napsal: „… Poezie je potulný dělník, vagant, trosečník, bezdomovec tohoto slzavého údolí, s pohledem za modravé horizonty bolesti a útrap. Poezie je uvnitř těchto pocitů, je metaforou věrnosti, smírem ‚ještě před smrtí', radostí, která potrvá.“ Potulný dělník - taky jako londonovsko-kerouacovský hobo, jako minstrel, jako minne-sänger. Všechen zpěv je o lásce. Ani potulný dělník se jinudy netoulá.
Zatím jsme přežili čtyři ročníky a zdá se, že můžeme pokračovat. Vzhledem k tomu, že festival „organizujeme“ podle citu (chtělo by se říci: organizuje se sám), především tak, aby byla ve všech prostorách brněnské Skleněné louky nestresová, osobní, přátelská atmosféra. Aby mohla vystoupit směle „malá jména“ vedle klasiků. Není co ztratit. Chtěli jsme vytvořit podmínky pro setkání ctitelů múz, vedeni svým osobním přesvědčením i vkusem, s vůlí jak jen možno dobrou. Nějaký úspěch či neúspěch vlastně ani nepadá na váhu. je nutno pokračovat s nadhledem a prostě obydlovat prostor, spíše než se blýsknout internacionalitou. Nejsme politiky a můžeme si dovolit zvát i ty nejbližší, aniž bychom se vystavili nebezpečí korupce.


Motto? Mottem může být kterákoli z nesčíslného počtu definic poezie ve smyslu poiésis = tvorba. Až po ty nejsubjektivnější, po definice okamžiku. Mám rád věci rostlé, ne za studena vymyšlené. Onehdy mi jeden kamarád v nonstopu vyprávěl, jak ho v noci v zámeckém parku v Buchlovicích, kde se nějak zdržel po výstavě fuchsií, vyděsili pávi. Vážně se na mě zahleděl a zeptal se emfaticky: „Víš, kde chrápe páv?“ to by bylo motto! Plány? Nejsem člověkem plánů. Spíš se jen nějak snažím v životě orientovat a pracovat v drobném, malém, neviditelném, co jednou třeba padne na váhy toho pravého života, prostého umírání a pozemské slabosti. Protože „žeň je sice velká, ale dělníků málo“. …

Jaroslav Erik Frič
v Brně 12. dubna 2003
(z rozhovoru pro Reflex)

Kalendář akcí

M T W T F S S
 
 
 
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
 

Nejbližší akce