Lid si není jistý sám sebou? … a jak s tím souvisím já? Jsou otázky, na které si musí odpovědět každý sám. Agnus Dei, que tollis peccata mundi, dona nobis pacem.

Občan Norman Novocain stojí v Lidlu frontu na halal jehněčí a přemýšlí nad aktuálními kulturně-společenskými otázkami. Má občan černé pleti černou karmu … Má Herr Novocain karmu?

„Já s tím problém nemám. Dělám, co musím a pak, každý si musí pomoci sám …“

 … české mámy mají starosti: "Muslimáky chtějí nacpat lidem do chalup.“ Také by je zajímalo by mne, jak si představuje takové soužití s muslimy v jednom domě představují?

Muslimáky nechceme! Ať je prase sežere!

Rozpoutala se letní výheň. Na dlažbě náměstí marně hledáš stopu stínu. Synové a dcery českého národa u táborového ohně vykřikují do drnčení kytary a praskání smolných polen:

… a chlastal bych tam s Billem a chlastal by tam Ben
tak kopni do tý bedny, ať panstvo nečeká
jsou dlouhý schody do nebe a štreka daleká

a zvuk postupně tlumí okolní porost. Výkřiky českých matek a českých otců rezonují v pražských zdech.

My jsme národ! My jsme tady doma!!
Chraňme tradice, uzavřete hranice!!!

a tak dále a tak podobně. Chceme bezpečí pro naše děti … mezi fanglemi a narychlo vyrobenými transparenty vykukují šibenice. V nehybném vzduchu poletují oprátky. Ve stínu průchodu se před spalujícími paprsky skrývá postava – kulhavý, vousatý a obrýlený profesor Horák. Oči mírně skloněny usilovně přemýšlí …

spatřím česnek
v jeho jménu
a zapomenu
jakékoli jiné menu …
je to velké téma
ANATHEMA

sotva sním tu bulvu
již z řetězu se urvu
česnek polkl jsem
a pocítil
jak se ve mně vznítil
nehasnoucí oheň
jemuž jiný není roven

(ohledání Kristána Čury a Luboše Vlacha)

Myslieť znamená výzvu a jazyk je mi takou výzvou ako si s myslením poradiť a naopak.

Jak si s myšlením poradit; a jak se u toho nezranit (¡babo raď!); mohu radit svému ¿vlastnímu rozumu? V tomto ohledu jsem skeptik … vidím stíny těch osvícenských fikcí a lidové víry v pokrok. Podívej se k jakým až hanebnostem a brutalitám nejdrsnějšího kalibru dotyčný tzv. rozum vede! Tento druh víry nebaštím a trvám na tom, že tzv. myšlenka je smyšlenkou. Je načase si přiznat jaké faktory tzv. rozum sleduje a o co se opírá. Mám za to, že především o paměť, což je zajisté zóna ošidná a děravá. Paměť je samozřejmě imaginací a rozum facilituje symboly a analogie. Jasně že jde o rozlišovací schopnosti! Dogma tzv. myšlení je perseverací pověry v racio!!! Celé to stojí na vodě …

No povedal by som, že než na vode ešte snáď skôr na vede, že rozum je tu od toho aby človek bol vedeckým, alebo aby sa tak zdal, že vie – ve-da. Védanta.

Vida ho … Aby rozum věděl, musí reflektovat. Ale on si nevidí ani na špičku vlastního nosu. Věda je ultradogmatickým, intolerantním náboženstvím a jejím papežem je rozum. Samolibý racionalismus je papežštější než papež, straší mu v (babylónské) věži a jeho katakomby jsou zaplavovány vodami nevědomí …

Myslím, že jedna vec je myslieť a iná vec hovoriť. Jazyk je výzvou, lebo rozum sa nedá zaškatuľkovať, alebo aby som to povedal ináč – človek nemyslí rozumom, ale jazykom. A keď máš jazyk, tak v ňom máš asi aj rozum.

Což je dokladem toho, že racio je imaginací. Rozum je terminus technicus, název té představy.

Číslo dvě je žluté. A jak je to kruté – zdvojené dvě šokující … tkáň není dostatečně prokrvována, metabolity nejsou odváděny. Hromadí se …

DNO #22 se obnažuje.
DNO #22 pohoršuje & pobuřuje.
DNO #22 pokřikuje, pokuřuje, posedává & popíjí.
DNO #22 s neskrývanou otevřeností vyzývá ke konzumaci česneku.

alegorie, podobenství … zjevně poodhaluje nezjevné.

Človek bez osudu, ktorý je imperatívom.
Je všade nič, alebo všade niekto je duševno, je v protikladoch,
ktoré v sebe spája, ale, ktoré voči sebe vyvoláva do elipsy.

Circulus vitiosus Kristiana Čury … Kde je naděje, když dny se zkracují? Zkrácené spojení na dvě?

Ne, negace. Na dně klíčí česnek. Klíčem je DNO … parodie, pastiche, répétition en farce, mais pastiche sans humour. Toute révolte est subalterne, toute résistance renforce ce a quoi elle résiste. Co tě nezabije, to tě posílí? Do jaké míry pověst odpovídá reálné události je podružné … Mýtus je více než faktum a kdo to neskousne, tomu nezbude než baštit policejní protokoly a věřit, že to nejsou bajky … ale jinak … Česnek si neupírej … Dnes neumírej!

Náhlá arteriální hypotenze, systolický tlak pod 100 mmHg, laktátová acidóza z přechodu na anaerobní metabolismus …

VĚDCI ZJISTILI …
/nalezená báseň/

 –  že lidi pijou pivo pomalejc z rovnejch sklenic než ze zakřivenejch
 –  že z tequily lze vyrobit diamant
 –  že vzorec na ideální palačinku je 100- [10L- 7F+C(k-C)+ T(m-T)]/(S-E)
 –  že rozšíření sedačky v letadle o 2,5 cm zlepší kvalitu spánku o 53%
 –  že Hee!? je univerzální výraz pro nepochopení ve všech jazycích
 –  že hovniválové se orientují podle mléčné dráhy
 –  že mužské sperma prospívá duševnímu zdraví žen
 –  že Batman by při přistání zemřel
 –  (čínští vědci) že Velká čínská zeď je 2× delší
 –  že ženy po ovulaci dokáží nejrychleji odhalit hada
 –  (čeští vědci) že český kapr je nejkvalitnější z celé Evropy
 –  že sledováním horrorů lze hubnout
 –  že písek na Marsu je podobný tomu na Havaji
 –  že sezení na záchodě způsobuje hemeroidy
 –  že mouše lze implantovat falešné vzpomínky

(txt._jajn)

kdykoli česnek vyryji
dokonale chápu alegorii
vše mi odtajnil
česnek jinotajný

Alegorie, česky jinotaj z řec. αλληγορία (= říci jinak), je figura jejíž zjevnost vypovídá o nezjevném, které je skryto. Dekódování vyžaduje klíč. Oním klíčem je, v tomto případku, samotná česneková bulva. Alegorie je podobenství jehož smysl se halí v symbolu. Symbol je aktualizací předmětného vědomí a alegorie je sled metafor. („Literární útvar alegorie staví na principu dvou souběžných příběhů/textů. Jeden je reálnou fikcí, druhý je skutečnou imaginací. Posluchač slyší fiktivní příběh a jeho úkolem je dobrat se k reálnému smyslu.“) Česnek je kultický symbol. Kult kultivuje a kultura vyrůstá z kultu, to je nepochybné až bezchybné, takto se člověk lidský zkultivoval, když orodoval spásné – evokací a orací – ora et labora, podpora, česnekem fedrovaná mozková komora,

U huby vezme tě
když jsi na huntě
síla inkorporace
vezme tě za
slovo
orace voní prudce
u/zdraví tě hned
GARLIC_HEAD

ale alegorické ale tady je a bude tu stále … jakkoli jiným, totožným i na Měsíci, přímo v ohnisku té bule je prostřená tabule – ke královské hostině. Zde není česnek interpretován, nýbrž konzumován a bedlivě střežen vojskem Lúkianových Pravdivých výmyslů, náměsíčnou divizí česnekobijců (tak jim říká P. Ouředník), či česnekohodců (transkripce Z. Vysokého) z Lúkianových Pravdivých výmyslů.

× × ×

ten okamžik samý
stále dokola to směšné drama
chvíle smrti panny
v řetězech sebe sama
bodnutí migrény
věci jsou sjednoceny
jak ohnivé antény
provazy a dcery
dosud sem nic nespatřil
přesto během snění
mne dusí hutný pyl
v němž bublá a pění
tvář elfího krále
pohledy z ostrovů zla
slova jsou kurare
už nikdy nebudeš spát
v pokoji kde se škube peří ze zad dětí
v teráriu z nějž ony děti nevyletí
pod víčky se líhnou troglodyti
ty žiješ, já žiji sen Afroditin
zbyl na obloze jen jeden mrak
pohlcuje svět svojí
šimlovou náplní
zbyl na obloze jen jeden pták
je to prázdná dračí loď
plachty z lidských kůží
se nafukují a dují

FAZOLE S ČESNEKEM

Bacha tohle je důležitý:
dokázat ukočírovat svý pocity
je větší kumšt než se oholit
nebo si ohřát fazole s česnekem.
Dokázat takovou maličkost
vyžaduje určitou virtuozitu –
ukočírovat
šílenství a vtek
a uvědomit si
že jedna tvoje část
se je jako pružina hodinek,
a když ji přetočíš,
ona se potom zastaví,
potom ji už nikdo nenatáhne.
Zatím
ti cosi tiká v hrudi,
když vařečkou mícháš fazole:
mrtvá láska, bývalá láska
a další lásky...
lásky jako fazolí,
umět je tak spočítat –
kurva drát.
Pocity nad plamenem se už vaří,
tak uber plyn.