Krasohled – Martin Karvay

× × ×

ten okamžik samý
stále dokola to směšné drama
chvíle smrti panny
v řetězech sebe sama
bodnutí migrény
věci jsou sjednoceny
jak ohnivé antény
provazy a dcery
dosud sem nic nespatřil
přesto během snění
mne dusí hutný pyl
v němž bublá a pění
tvář elfího krále
pohledy z ostrovů zla
slova jsou kurare
už nikdy nebudeš spát
v pokoji kde se škube peří ze zad dětí
v teráriu z nějž ony děti nevyletí
pod víčky se líhnou troglodyti
ty žiješ, já žiji sen Afroditin
zbyl na obloze jen jeden mrak
pohlcuje svět svojí
šimlovou náplní
zbyl na obloze jen jeden pták
je to prázdná dračí loď
plachty z lidských kůží
se nafukují a dují

KRASOHLED
/věnováno Ready Kirken/

špínu z ulic vidím jako svaté muže
kolemjdoucí mění barvu kůže
pan bezdomovec smekl aureolu
když stádo prasat pospíchalo domů
šlechta obchoďáků s lihovými plnovousy
na banketu s kaviárem z kontejneru
a než vypasenci nákupní koše nacpou si
přisednu a představím jim dceru
na chodníku vyvržené jídlo
mne oslnilo svojí božskostí
taková škoda! je mi stydno
že nezachutnalo jasnosti
jakási princezna s faceliftem od sádla
co voní utrpením němých tváří, růže zvadlá
a jejíž vzor a idol je figurína
ne vagus, ale ona, ona je ta špína

× × ×

děsivé myšlenky jsou jako leporelo
čteš-li je ani nevíš co se dělo
na předešlé straně
pod mateřskými křídly, vytahuješ zbraně
a voláš do call centra haló haló
mé cvičené opičce se cosi stalo
vybité zuby pochodují v šiku
budeš muset dyslektiku
přijmou normu marilyn
a pak z řitě pouštět
koncentrační plyn

medituji na záchodové míse
a patřím na hnědou oblohu
chemická osmisměrka
a křížovka z mimozemských loděk
ach bratři
my se tu dole zvířecky svíjíme
a říkáme tomu milování
to vy se rozmnožujete dělením
sesedám z trůnu a vyrážím do terénu
na vesnici – exotický brouk
v obchodě – lovná zvěř
ve vlaku – chameleon
sháním zaměstnání – otravný ovád,
co nebyl dosud
umlčen, demobilizován, osina v řiti
této výsostně vznešené společnosti
krásných a inteligentních lidí

× × ×

Magie je tam, kde je vše otevřeno
Pavouk leze po zdi a nevyjádří
Se k oné otázce z televizní diskuse
Neboť nevlastní hlasové ústrojí
Pokud by ho však měl
Ve stínech by zněl
Podivný zvuk
Z části podobný myšímu rejdění
A z části tikotu hodin
V zrcadle se odráží důvěra slunce
rozumný člověk se těší na smrt
nejlépe když připraví na takto výjimečný den hostinu
zapálí svíčky a potěší tím svou rodinu
přátele a známé

superinteligenti jako zdechliny
které vycucává moucha velikosti
fotbalového stadionu

schopenhauer renegát
mého dětství vzor
taky lidi neměl rád
ten unikátní tvor
paradigma hnusu
odporností fenomén
pojď a dej mi pusu
ty jsi pro mne víc než zen

× × ×

slezlé nehty na nohou
pomočený kanape
pojď sem lásko buď se mnou
ty jsi pro mne vše svaté
slizká šnečí kůže
vyzvracená modlitba
milovat se můžem smrti má
jen my dva
protektorát čechy
perníkové střechy
protektorát morava
jsi divnej běž doprava
jsi černej běž doleva
z deprese vyrostl mi mozek
poslouchej páč nikomu sem neřekl
že lidi maj lebku zaječí
a ta když jednou zaječí
mandragoře podobná je
mandragoře podobná je

× × ×

nalezl jsem v tom zalíbení
otočit slova o sto osmdesát
a vysmívat se a pak bulit
a ztratit se v klávesnici
a být spíše exponátem než osobností
a utíkat před hezkým a dobrým
a házet charakter přez plot
a schovávat se pod stolem
a rozdělat oheň v popelníku
a sledovat nepokoje na předměstí noci
a za to se mám rád a nemám
v půl třetí
a vrazi vraždí
a žárlivci žárlí
drž se svého kopyta
neboť svět je poetickej jen když
schovám kousek masa v lednici
pak je to tady krása
soustředím se na mezioční prostory
je tam prázdné album
je tam galerie z mramoru
je tam městský úřad
proč se všichni rozeběhli?
a jel jsem do prahy bojovat
ale hned po příjezdu
jsem se smrskl jak dlaň
po dlouhé horké koupeli
plížil jsem se břečťan ve stínech štukatur a spár
kéž bych nebyl žralokem
a dokázal se na někoho podívat
aniž bych ho políbil
a v obývacím pokoji mouchy
vychovávám k obrazu svému
ten je naštěstí tak odlišný
my máme rádi věci, sedáme na ně
olizujeme je s mateřskou pečlivostí
a to i přestože se nám ty létající talíře
v sousedství kuchyně smějou
až se za břicho popadaj
můj táta mi vždy říká:
plno různých rad
jsem vděčný, že si je pamatuji
protože jakmile potkám
jakéhokoli patrona obejmu ho
uroním slzu skutečným dojetím
v tomhle světě plném kokotů
chtěl bych jen klid na práci
co nenese plody a ani peníze
co nese smrt jako mesiáše
do jarních vod
mám tu v batohu pro tebe
jedno sloveso
táhni
tedy pokud nejsi gay anebo cigán
chtěl bych být mrdán
lesklou zahradní hadicí různých -ismů
parabolou dikce rapu
polní myší citoslovců
sudem a barelem, které jsou naplněny bahnem nových nápadů
chci být mrdán
prádelní šňůrou antirockenrollu, tempomatem antitechna
chci být ponižován, zraňován, bit, řezán, kopán
jako mičuda zakutálená mezi nešťastné
fotbalové fanoušky, do lesa
po krvi lačnících stromů
chci být duchovně mrdán
s duchovními boky pavián
s duchovními mozoly z duševní práce
na biostatku, který jsem vyexpedoval
na oběžnou dráhu
nahradím ti matku
půjdu světa kraj a ostříhám si patku jen mě prosím duchovně
zneužij
a pak vykopni na déšť světských figurek
každý všední den jsem ježděn kolem plakety
pana Skácela, chytám se, je to jak v AZ kvízu
byl to básník o kterém jsme se jistě učili na gymplu
ale mě z principu vůbec nezajímá
jelikož nefetoval a ani nebyl buznou
a tak milý umělče skončil jste u mě na propadlišti střízlivých dějin
pardon ale
chci být mrdán
každou slabikou do uší malými
ztepilými penisy
mrdán po násilnicku
nejvíc mne vzrušuje
absolutní rým
prosím dej mi absolutní facku
a mrdej mě cizími výrazy
budu se naoko bránit slovníkem
který mi tvé brutální zdrobněliny
rozcupujou jak hejno gramatickejch hus
mrdej mě po násilnicku
aby se do tebe zamilovaly
zástupy pubescentů, kteří ještě neumí
číst mezi řádky zbíječky
majuskula N jako nekorektní
beletrie, jejíž škatulku v žádné knihovně nenaleznem
a pokud ano, ach, nechtěj vědět co se stane
těm nebohým kulturním pracovnicím, co si musí
vzít lupu aby vůbec poznaly rozdíl mezi
párkem a lunaparkem v hlavě
kvílející chleba s horčicí a cibulí
který si namatlám na obličej abych
nebyl identifikován a také abych připomínal
asijského prodavače veselých psů na špejli
mrdej mne protože tohle je poslední věta pohlavní bitvy u
kresčaku

× × ×

tak tohle je náš sladký život
po konci světa
komůrka soukromého pekla či ráje
zařízena dle poslední módy
roku dvanáct
rozšlehaný motorkář ruku
v ruce s plnoštíhlou dámou
byli vyhozeni z pronájmu
přímo do víru mezisvěta
a tohle je ten jejich sladký život
po konci světa
jako při fotbalovém mači
se prohodí strany a tak
i póly změnily branky a
čas se na to vysral
jde domů, paparazzi jej horlivě fotí
aby pak při vyvolávání filmu
alespoň koutkem oka zachytil
výraz svého bývalého obličeje
tak tohle je náš sladký život
po konci světa
kdo byl hodný může
sjíždět všechny desky the beatles
dopředu i nazpátek na magnetofonu
co byl, dokud to šlo, unesen z
vesmírného bazaru, jo, čórnul jsem ho já
ale pomáhal mi Daniel
vím krást se nemá, ale teď
když se procházíme mezi trsy jahod
dokážu si vše odpustit
tak to je ten náš sladký život
o který bych přišel, kdybych v té
talkshow mluvil, ano, stačilo by říct cokoliv
křečci už jsou v pyžamu
roboti zas na pivu
a mravenci
mravenci konečně zas můžou opravit pyramidy

× × ×

Je zarážející kolik hitlerů se dá potkat v jeden den. Jejich fešně
zastřižené knírky jsou ale dobře maskované. Až teprve teď v
pětadvaceti letech si dovolim říct, že je dokážu identifikovat, už
na ně mám trochu nos. Mluvím o těch hitlerech kteří se jak
chameleóni skrývají za alternativní způsoby života.
Hitleři s dredama
Kavárenští hitleři
Hitleři co studují přírodní stavitelství, či antropologii
Hitleři s tlustejma obroučkama
Hezcí hitleři
Milí hitleři
Kteří v obalu básnické sbírky andělské poezie schovávaj paměti
Václava Klause.
A viděj-li jen někoho aspoň trochu svobodného, hrozně je to sere
a chtěli by ho hned zhitlerovat.
Což znamená šikanovat, prudit, obtěžovat, no prostě ho hitlerovat
tak dlouho, než to nevzdá a nestane se –

× × ×

Aniččin zoubek se směje
Vše kol něj nové je
Tatínkova hlava
Marná je to snaha
Tatínkovy oči
Démon do nich vskočil
Tatínkovy ruce
Sebou trhly prudce
On pije až do dna
a jeho pleť je modrá

martin karvay

Martin Karvay

*1988, je básník, malíř a zpěvák. Co se jeho obrazů týče, a kdyby to bylo možné, jezdili by tihle tři spolu se Chagallem i van Goghem na skejtu. Karvay ale na skejtu taky neumí, ačkoliv on a streetart jsou týž ročník. K poezii můžu podotknout, že neznám víc existenciálního autora, více autentického ke světu, s přesahem ať už do minulosti nebo budoucnosti. Čas u Karvaye hraje sám se sebou hru: vyválený do tenkých i tlustých placek, se zdánlivě ledabylou architekturou, naskládá se do vrstev a udělá vysokou zeď. Znáte stavbu Petera Zumthora „Termální lázně“ in Vals?, Karvayův text umí totéž, je to stavba, která neztrácí na své přirozenosti, chová se, jakoby nebyla, a přitom, tímhle trikem, vytvoří svébytný a hlavně funkční tvar. Píšu Karvayovi jeho medajlon, a jsem si jistá, že mě po přečtení a srovnání s něčím, jako je termální stavba světově obdivovaná a uznávaná pro své mystično prosvícené kamenné stavby uvnitř hory, pošle do prdele. on nesnáší alternativní žánr, už mě tam posílá, už mi to píše … (P. Strá)

Kalendář akcí

M T W T F S S
 
 
 
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
31
 

Nejbližší akce