(ohledání Kristána Čury a Luboše Vlacha)

Myslieť znamená výzvu a jazyk je mi takou výzvou ako si s myslením poradiť a naopak.

Jak si s myšlením poradit; a jak se u toho nezranit (¡babo raď!); mohu radit svému ¿vlastnímu rozumu? V tomto ohledu jsem skeptik … vidím stíny těch osvícenských fikcí a lidové víry v pokrok. Podívej se k jakým až hanebnostem a brutalitám nejdrsnějšího kalibru dotyčný tzv. rozum vede! Tento druh víry nebaštím a trvám na tom, že tzv. myšlenka je smyšlenkou. Je načase si přiznat jaké faktory tzv. rozum sleduje a o co se opírá. Mám za to, že především o paměť, což je zajisté zóna ošidná a děravá. Paměť je samozřejmě imaginací a rozum facilituje symboly a analogie. Jasně že jde o rozlišovací schopnosti! Dogma tzv. myšlení je perseverací pověry v racio!!! Celé to stojí na vodě …

No povedal by som, že než na vode ešte snáď skôr na vede, že rozum je tu od toho aby človek bol vedeckým, alebo aby sa tak zdal, že vie – ve-da. Védanta.

Vida ho … Aby rozum věděl, musí reflektovat. Ale on si nevidí ani na špičku vlastního nosu. Věda je ultradogmatickým, intolerantním náboženstvím a jejím papežem je rozum. Samolibý racionalismus je papežštější než papež, straší mu v (babylónské) věži a jeho katakomby jsou zaplavovány vodami nevědomí …

Myslím, že jedna vec je myslieť a iná vec hovoriť. Jazyk je výzvou, lebo rozum sa nedá zaškatuľkovať, alebo aby som to povedal ináč – človek nemyslí rozumom, ale jazykom. A keď máš jazyk, tak v ňom máš asi aj rozum.

Což je dokladem toho, že racio je imaginací. Rozum je terminus technicus, název té představy.

Číslo dvě je žluté. A jak je to kruté – zdvojené dvě šokující … tkáň není dostatečně prokrvována, metabolity nejsou odváděny. Hromadí se …

DNO #22 se obnažuje.
DNO #22 pohoršuje & pobuřuje.
DNO #22 pokřikuje, pokuřuje, posedává & popíjí.
DNO #22 s neskrývanou otevřeností vyzývá ke konzumaci česneku.

alegorie, podobenství … zjevně poodhaluje nezjevné.

Človek bez osudu, ktorý je imperatívom.
Je všade nič, alebo všade niekto je duševno, je v protikladoch,
ktoré v sebe spája, ale, ktoré voči sebe vyvoláva do elipsy.

Circulus vitiosus Kristiana Čury … Kde je naděje, když dny se zkracují? Zkrácené spojení na dvě?

Ne, negace. Na dně klíčí česnek. Klíčem je DNO … parodie, pastiche, répétition en farce, mais pastiche sans humour. Toute révolte est subalterne, toute résistance renforce ce a quoi elle résiste. Co tě nezabije, to tě posílí? Do jaké míry pověst odpovídá reálné události je podružné … Mýtus je více než faktum a kdo to neskousne, tomu nezbude než baštit policejní protokoly a věřit, že to nejsou bajky … ale jinak … Česnek si neupírej … Dnes neumírej!

Náhlá arteriální hypotenze, systolický tlak pod 100 mmHg, laktátová acidóza z přechodu na anaerobní metabolismus …

VĚDCI ZJISTILI …
/nalezená báseň/

 –  že lidi pijou pivo pomalejc z rovnejch sklenic než ze zakřivenejch
 –  že z tequily lze vyrobit diamant
 –  že vzorec na ideální palačinku je 100- [10L- 7F+C(k-C)+ T(m-T)]/(S-E)
 –  že rozšíření sedačky v letadle o 2,5 cm zlepší kvalitu spánku o 53%
 –  že Hee!? je univerzální výraz pro nepochopení ve všech jazycích
 –  že hovniválové se orientují podle mléčné dráhy
 –  že mužské sperma prospívá duševnímu zdraví žen
 –  že Batman by při přistání zemřel
 –  (čínští vědci) že Velká čínská zeď je 2× delší
 –  že ženy po ovulaci dokáží nejrychleji odhalit hada
 –  (čeští vědci) že český kapr je nejkvalitnější z celé Evropy
 –  že sledováním horrorů lze hubnout
 –  že písek na Marsu je podobný tomu na Havaji
 –  že sezení na záchodě způsobuje hemeroidy
 –  že mouše lze implantovat falešné vzpomínky

(txt._jajn)

kdykoli česnek vyryji
dokonale chápu alegorii
vše mi odtajnil
česnek jinotajný

Alegorie, česky jinotaj z řec. αλληγορία (= říci jinak), je figura jejíž zjevnost vypovídá o nezjevném, které je skryto. Dekódování vyžaduje klíč. Oním klíčem je, v tomto případku, samotná česneková bulva. Alegorie je podobenství jehož smysl se halí v symbolu. Symbol je aktualizací předmětného vědomí a alegorie je sled metafor. („Literární útvar alegorie staví na principu dvou souběžných příběhů/textů. Jeden je reálnou fikcí, druhý je skutečnou imaginací. Posluchač slyší fiktivní příběh a jeho úkolem je dobrat se k reálnému smyslu.“) Česnek je kultický symbol. Kult kultivuje a kultura vyrůstá z kultu, to je nepochybné až bezchybné, takto se člověk lidský zkultivoval, když orodoval spásné – evokací a orací – ora et labora, podpora, česnekem fedrovaná mozková komora,

U huby vezme tě
když jsi na huntě
síla inkorporace
vezme tě za
slovo
orace voní prudce
u/zdraví tě hned
GARLIC_HEAD

ale alegorické ale tady je a bude tu stále … jakkoli jiným, totožným i na Měsíci, přímo v ohnisku té bule je prostřená tabule – ke královské hostině. Zde není česnek interpretován, nýbrž konzumován a bedlivě střežen vojskem Lúkianových Pravdivých výmyslů, náměsíčnou divizí česnekobijců (tak jim říká P. Ouředník), či česnekohodců (transkripce Z. Vysokého) z Lúkianových Pravdivých výmyslů.

× × ×

ten okamžik samý
stále dokola to směšné drama
chvíle smrti panny
v řetězech sebe sama
bodnutí migrény
věci jsou sjednoceny
jak ohnivé antény
provazy a dcery
dosud sem nic nespatřil
přesto během snění
mne dusí hutný pyl
v němž bublá a pění
tvář elfího krále
pohledy z ostrovů zla
slova jsou kurare
už nikdy nebudeš spát
v pokoji kde se škube peří ze zad dětí
v teráriu z nějž ony děti nevyletí
pod víčky se líhnou troglodyti
ty žiješ, já žiji sen Afroditin
zbyl na obloze jen jeden mrak
pohlcuje svět svojí
šimlovou náplní
zbyl na obloze jen jeden pták
je to prázdná dračí loď
plachty z lidských kůží
se nafukují a dují

FAZOLE S ČESNEKEM

Bacha tohle je důležitý:
dokázat ukočírovat svý pocity
je větší kumšt než se oholit
nebo si ohřát fazole s česnekem.
Dokázat takovou maličkost
vyžaduje určitou virtuozitu –
ukočírovat
šílenství a vtek
a uvědomit si
že jedna tvoje část
se je jako pružina hodinek,
a když ji přetočíš,
ona se potom zastaví,
potom ji už nikdo nenatáhne.
Zatím
ti cosi tiká v hrudi,
když vařečkou mícháš fazole:
mrtvá láska, bývalá láska
a další lásky...
lásky jako fazolí,
umět je tak spočítat –
kurva drát.
Pocity nad plamenem se už vaří,
tak uber plyn.

(Dietologický dialog Jiřího Kačura a Luboše Vlacha)

Uplynul jeden den a já opět sedím ve svém vlastním obyváku krajně nespokojen. Jsem nespokojen ve svým zbrklým řečnickým výkonem. Opět jsem se nechal na lodici slov unést a odplul po vymletém řečišti obvyklého řečnění ke svým zpovědím. Slova zkrátka mají svůj spád, jedno krásně navazuje na druhé a věta je hotova raz dva a většinou také dává nějaký význam, ale to mne uspokojit nemůže, musím k těm otázkám přistoupit znovu a …

„Sofrosyne, Sofrosyne, posečkej přeci chvíli.“

„Copak se děje, Platóne?“

„Pohleď, Sofrosyne, tam k Hefaistonu …“

„Ale vždyť tam stojí Sókrates, Platóne.“

„A nezdá se ti to zvláštní, že ho zahlédáme na úplně stejném místě, kde jsme se s ním ráno rozloučili?“ „U Hermovy hole, máš pravdu, Platóne. Vždyť přesně tam jsme rozmlouvali o tom Pythagorovi a myslím, že se s námi Sókrates loučil se slovy, že ještě chvíli postojí, neboť si ještě musí cosi promyslet ohledně těch pythagorovských čísel a pokud se nepletu, tak ještě dodal, že si potom bude muset jít pořídit na trh boby.“

(Velikonoční výměna názorů aneb Sherlock Vlach contra Arsène Haußmann)

Obrovskou masu odpadků v Tichém oceánu nesou mořské proudy ze všech břehů. Stopáž, kterou vyvoláš tisící asociací …

Surový „vbod“ suroviny pod kůži. Proud tím je zpruzen. Nejraděj by se na to vybod! Severní břeh znamená blokádu toho proudění. „Pevnina“ odpadků srůstá. Schwitters pozvola otvírá oči, protřepává ztuhlé příčněpruhované svalstvo, vstává z mrtvých …

Pečeme sypaný protlak při průjmu řídkého kašle. Na chvíli jste přestali vnímat a rozběhli jste se. Zbývá čas tak akorát …

Stav nepřetržitého podráždění, tlak na zvyšování výkonů, zpevňování norem … ultima ratio vede k stimulantům majícím jinou indikaci než je odstraňování brzdných nedostatků – důležitějších ovšem než lidská podstata, však i rozvojové země mají právo na rozvoj: „The kids of the coca-cola nation are too doped up to realize that time is running out.“ Neuro-enhancement: chemické preparáty se stávají běžnou součástí jídeníčků. V kolotoči dní a nocí v rytmu glutamátu se přepojují přerušené symapse. Nevyjasněnou otázkou zůstává mechanismus dlouhodobého užívání, který není docela jasný …

Ona není jasná ani dočasnost?

Spotřebitelé zpravidla experimentují nárazově.

Tzn. než narazí na věčné časy a nikdy jinak … se nedivím, kdyby jim hráblo.

(Rozmluva Luboše Vlacha s Radimem Babákem.)

Radim: Když mi bylo pět, dostali jsme s bratem flétnu. Začal jsem chodit do přípravky s tím, že bych se na ni učil, a pak přešel na klarinet. Jenže jsem chodil za školu, takže z toho sešlo. Přesto jsem propískal celé dětství. Bratr se s kytarou prokousával etudami v Jirmalovi. Asi ve třinácti jsem na moskevské televizi viděl koncert akordeonového orchestru – to obrovské množství způsobů hraní a vyjadřování pocitů, od hospody až po kostelní varhany, byl pro mě objev.

Luboš: Hospoda od kostela není daleko … etymologicky koření v Hospodinu; kostel i hospoda – obojí je útulek, hospitalizace, bytí v Pánu … V hospodě i v kostele se komunikuje; vysedávání v hospodách je považováno za sekulární náhražku kontemplace, sublimovanou touhu po transcendentnu apod. S tím je spjata bohatá symbolika s aspekty historickými i poetickými. Pohostinství totiž vydává svědectví o víře. Židovsko/křesťanský koncept vidí v každém hostu vyslance božího: Host do domu, bůh do domu.. Měchy jsou chrámem ducha …