Blogy

François Breda, blahé paměti, v klužské kavárně Aux Anges prohlásil českou kulturu za poněmčenou a s nadřazeností Rumuna, který kdysi cosi sepsal s Derridou, k pobavení fraucimoru studentek se mě zeptal, kdo je nejslavnějším českým zpěvákem. Mezi loky jsem ho odkázal na Karla Gotta. François se málem udusil smíchem … do frankofonie mistův falzet nedolehl zato nomen omen u politého stolu v zakouřené kavárně. Na druhou stranu česká post-normalizační popmusic jeví jenom málo zájmu o francouzské intelektály rumunského původu se sklony k pití. Ostatně Aux Anges vzal čert – Karla Gotta, konsomol i Antichartu nespíš taky.

Establishment se rozhodl pohřbít Karla Gotta se státními poctami jak se na zasloužilého umělce sluší a patří. Karel Gott, idol umrtvené normalizační šedi, který teatrálním šaškováním v Moskvě vyjadřoval díky za okupaci Československa spřátelenými armádami. Podpisem pod Antichartu personifikuje zlatého slavíka na věčné časy. Platí – bližší košile než kabát, našinec lepší než cizinec. Plitký pop a hity z kapitalistického západu s politicky nezávadnými texty z něj učinily milionáře ve státě rolníků a dělníků. Sametová revoluce jej přičiněním Václava Havla vynesla na balkón Melantichu, kde spolu si Karlem Krylem zazpívali a udělali čáru za minulostí. Tržní hospodářství a převrat v prodeji a distribuci hudby způsobily ústup ze slávy, ale co jsme si, to jsme si, bavili jsme se za socializmu a bavit se chcem i dneska, z rádia se linou Gottovy cover verze místo anglických originálů dodnes.

svoboda je děvka
s rozmazanou rtěnkou

svoboda je děvka
s vyraženým zubem

svoboda je děvka
zrovna menstruje
a musí se prodávat protože
na chodníku je naprodej
vše co neprodali Židé
napsal mrtvej Rimbaud

svoboda je děvka
co si nemůže vybírat

V zakouřeném sklepení Skleněné louky burácí hlas … po zákoně bratře Onro, po zákoně. U mirofonu stojí postarší dlouhovlasý chlapík a deklamuje hlubokým hlasem – Jaroslav Erik Frič. V temném prostoru pokračuje šílený večírek. Je konec července, ulice žhne odpoledním sluncem, piva nikdo nepočítá a z plnícího se popelníku budoucnost nevyčteš.

… odjíždím tramvají č. 5, která teď vyráží na trasu z České, dolů po Husově, dvě jedenácti- dvanáctiletá děvčátka v barevných letních šatech dobíhají tramvaj, která už se rozjela a přibrzďuje před semaforem, děvčátka ji ještě dobíhají a snaží se elektronickým knoflíkem otevřít dveře: „Prosíííííím,“ říká netrpělivě a prosebně jedna, tramvaj se rozjíždí a děvčátko za ní zakřičí: „Mrdko!“ a obě si jdou s dětskou rezignovaností sednout na obrubník, moralizovat? ale vždyť je to všechno úplně jinak –

v životě jsem nešoustal s krásou
opakuju si pro sebe
její fórový kouzla

v životě jsem nešoustal s krásou
taky jí nic nenalhával
opakuju si pro sebe
krása neumírá
ale máme oddělené lože
spí mezi domorodci
umění
a vysoko nad bitevními poli
lásky

NA HiStOrICkOU pAMěť LiDU
SeRU pRoZaTím fluOXeTIn
paHýlY READY maDE IdeOloGIe
TaNK č. 23 v pOsLedNím TažEní
vjEl Na sCéNU

POsLušní LIDé VytáhlI HLAvy Z prdELE
dočasně nA věčný časy
a nIKdY jINAK Než tAK
pRoZATíM PAHýl A kdo Ví zDA
SE zazeLEná …
heJ POčkEJ
VRAžDění nEviňáteK na čErstvě uMETené dLAžbě

Zprofanování či zboření všeobecně uctívané modly otřese určitou společenskou skupinou. Když je obraz pošpiněn nebo idol zpochybněn bortí se společenské hierarchie natolik, nakolik jsou od zlatého telete odvozeny. Pravidlo zní: spal idoly a zaujmi pozice. Pád model vede k společnenským bouřím. Ikony není jednoduché najít. Andreuška 'natržená prcina' Babiš vodu ve sklenici nerozbouří.

V Karlruhe čeří stojaté vody bádenského kačáku Feine Sahne Fischfillet (nápis na rybí konzervě). Podle poslance Spolkového sněmu Inga Wellenreuthera kapela navádí mládež k násilí proti bezpečnostním složkám. Křesťanská demokracie požaduje zákaz veřejného vystupování.

o hlavy vám pendreky omlátí
vodní děla čistí ulice
policajtem nikdo být nemusí
a na šilcárnu je to
co by kamenem dohodil

Co se nedá vymyslet, to se musí stát. No concept, just happening. Muž se před policisty oběsil na stromě. Za jeho jednání mu hrozí pokuta až 50 tisíc korun. Hradecká Mladá fronta píše: Dramatické chvíle se odehrály ve středu po osmé hodině večer v obci na Jičínsku. Došlo k drsné hádce mezi druhem a družkou, při níž muž rozbíjel různé předměty. Před policisty utekl na zahradu a schoval se do koruny stromu. Tam si připravil oprátku z vodítka pro psa a sprostě nadával: „Vy smetáci, darebáci, čuráci, vocasi, ušáci, kunděláci, buzeranti … Co sračky jste v piči? Poťe si pro mě. Nadělali jste si do kalhot … srágory. Mě nedostanete …“

Jako bych pozoroval robota v sobě, který mne oživuje vyčkává, směje se, gestikulujuje, když píši tento protokol, pozoruji se, když píši. Ustal jsem … na deset vteřin? pět … a robot píše dál, popisuje, odhaluje a jsme dva … jedna pokus se odvíjí a jiný se dívá, stvrzuje prohru. Dívá se do bezedné hlubiny v sobě ostražitě sleduje nespojitě blíží se nule Já, které vnímá se oddělilo od vědomého Já, ví jiný … kým je? Jak se má já ve třetí osobě? Identita jako cibule sukně svléká, jakakmile uteče kontemplaci v uličkách domnělého vědomí bloudí než ji dopadnou strážci pořádku.