Velký bůh Pan – Arthur Machen
Byl parný letní den na počátku srpna. Vedro rozmazalo obrysy v krajině. Vše se míhalo v oparu. Teploměr ukazoval takřka tropické teploty. Ten nádherný den léta Páně 185- navodil v Clarkově mysli pocit oslnivého všeprostupujícího slunečního světla, které jako by vymazalo stíny a světla v laboratoři. Pocítil spalující poryvy horkého vzduchu, pozoroval zářivě zelenou trávu, a slyšel nesčetné zvuky léta.
„Doufám, že ti ten zápach nevadí, Clarku. Je nezávadný. Možná tě trochu uspí, jinak nic.“
Clarke slyšel slova zřetelně, věděl, že Raymond na něj mluví, ale tělo nedokázal probrat z letargie. Vzpomínal na osamělý výlet, který podnikl před patnácti lety, kdy naposledy spatřil za zahradami u luhu krajinu dětství. Těď se vše vyjímalo v křiklavých barvách. Chřípím pronikala vůně léta, vůně květin se mísila s vůní lesa, vůní vlahých zastíněných míst v zelených hlubinách narýsovaných slunečním žárem. Vůně žírné prsti, která jako by nataženýma rukama a usměvavými rty, vše přemohla. Myšlenky putovaly po dávno zapomenutých pěšinách, po mezích do lesa. Kráčel po stezce pod zářivou klenbou buků. Voda stékala po vápencové skále, zurčení znělo jako čirá melodie sna. Myšlenky se vytrácely, mísily se vzpomínkami. Buková alej se proměnila v cestu lemovanou cesmínamy, tu a tam tam psí víno šplhalo z větve na větev, vysílalo vlající úponky ověšené fialovými hrozny a řídkými šedozelenými listy. Zdivočelý olivovník vystupoval mezi temnými cesmínami. Clarke si v hluboko v záhybech snu uvědomoval, že ho cesta z rodného domu zavedla do do dosud neobjevené země. Pozoroval všechny podivnosti, rázem -- místo hukotu a šumu léta -- se rozprostřelo nekonečné ticho. Stál tváří v tvář bytosti, která nebyla člověkem ani zvířetem, živá ani mrtvá, ale mísila v sobě tyto vlastnosti, podobala se všem těm věcem, ale chyběla jí tvary… v tu chvíli pocílil jak se v něm svátost těla a ducha rozpouští… zdálo se, že hlas volá: „Pojďme odtud.“ a pak se rozprostřela temnota mezi hvězdami – temnota věčnosti.
(in Arthur Machen (2018): The Great God Pan. 6 – 7. Penguin, London)