Reprint Marseilleskýho tarotu – Michal Šanda

PITBULL

přised jsem si k nim. zajímalo mě co musí mít za náturu
když dokáže v kurevsky přesně vypočítaným
pomalým rytmu soust řezat psa přes čenich
a cpát se při tom gulášem.
to-se-dě-lá-že-brat?
blondska v květovaných šatech natáhla ruku po obojku.
pěstí ji zatlouk zpátky do židle.
„čau kámo“ řek jsem
na uvítanou. „můžu tě zvěčnit do básně?“
„no jasan! o čem bude?“
„o parchantovi.“

kdyby aspoň nějak zareagovala
stála by ta rvačka za to.
místo toho po mně šlehla nenávistným pohledem.
některý chlapy nepochopím.
a jejich ženský mě.

INSPIRACE

slíbil jsem jednomu literárnímu magazínu báseň.
sraz s redaktorem jsme měli jsme ve Spálený
že mu to dám na disketě.
vystoupil z tramvaje. koukám jak po refýži
míří naproti mně.
báseň jsem neměl.
rum přestal zabírat inspirace je fuč
proto jsem redaktora předběhnul a povídám:
„máte na botě bláto.“
jak se sehnul
aby si botu otřel
nabral jsem ho kolenem do koulí.
sám nevím proč.

prostě inspirace.

najednou tu byla.

a s ní i báseň.

•••

toaletní stolek je její oltář
klipsou si sepne neposedný pramínky vlasů z čela
a než obřadně vyroluje rtěnku
přesvědčí se letmo pohledem do zrcadla
že nejsem nablízku. tehdy je plachá
a zranitelná jako žirafa u vádí.
pudr. řasenka. stíny. tužka na obočí. svatá relikvie
flakón od Channelu
dávno už naplněnej obyčejným parfémem.
jen kadidelnice a kasička na milodary schází.
„už budu. zatím si vyber kravatu. košili
máš vyžehlenou na ramínku
na klice!“ volá skrz přivřený dveře.
běda kdybych vstoupil.
tvrdí že líčení
je pro ni intimnější než rozcapit stehna na gyndě
nebo duši u zpovědi.

DORIS

zatímco se mazlím s její patou
ona už zná pozpátku můj chorobopis včetně jmen nočních démonů
ví jaká je značka mojí oblíbený tequily
a že jsem se v rohu u barpultu pustil do křížku
s jednorukým banditou
a že musel klopit
a dokonce ví i že to bylo na jokera a tři zlatý zvonečky
a já vím jen že má úžasně malý chodidlo
a když propne nohu v kotníku utvoří se na něm roleta vrásek
a že má ještě nádhernější figuru
a že mi prošacuje kapsy
a že ji nechám to udělat.

TAMPONY

zatímco se mazlím s její patou
ona už zná pozpátku můj chorobopis včetně jmen nočních démonů
ví jaká je značka mojí oblíbený tequily
a že jsem se v rohu u barpultu pustil do křížku
s jednorukým banditou
a že musel klopit
a dokonce ví i že to bylo na jokera a tři zlatý zvonečky
a já vím jen že má úžasně malý chodidlo
a když propne nohu v kotníku utvoří se na něm roleta vrásek
a že má ještě nádhernější figuru
a že mi prošacuje kapsy
a že ji nechám to udělat.

V ÚTERÝ U DRSNEJCH

bejvaj kozy nahoře bez jak stojí barevnou křídou na tabuli
nebejt toho nápisu málem bych zapomněl
že je úterek. dnešníma ceckaticema povzbuzenej Roušar
on moc nevidí a nebo naopak
já si myslím že jasnozří poněvadž řek:
co je neurčitě rozmazaný od toho je tu malířství aby to zaostřilo
a dalo tomu tvar na plátně.
nevyřčenýmu dává tvar poezie.
co je rozkradený tomu dávaj tvar miliony.
já zařičel kam se na Roušarova moudra třesou úterní sulcáky.

REPRINT MARSEILLESKÝHO TAROTU

v den kdy má nastat úplněk už u zpráv to s ní cuká nedočkavostí.
vytáhne spiritistickou desku
já si pustím muziku nebo se prostě rochním
a ona začne vykládat.
„pojď se podívat!“ přerušila mi siestu.
„uprostřed Šalamounovy pečeti máš věž.“
„nechci to slyšet.“
„máš před sebou kariéru.
Saturn v sextilu
na Merkur
ve Lvu!“
možná.
možná zná tajemství mýho života.
já sám pro sebe chci ale zůstat idealistou
co se pokouší se ctí to ustát
i za tu cenu že s každým dnem ztrácím ramena.

•••

před poločasem Sparta prohrávala 0:2
na penaltu šel Berger. švihnul levačkou
a rotovanej míč míří nad břevno
a nad tribuny
a ven z obrazovky. porazí anténu
kaktus na parapetu rozbije okno poskakuje po
chodníku dolů na Lidickou
a dál
směrem k Andělu
kde ho nakopne skotačící cikánek
a trefí do čepice kominíka.

a právě kvůli těmhle momentům
se vyplatí občas zkejsnout
u televize.