Já jsem nepochopil... – Pavel J. Hejátko

JÁ JSEM NEPOCHOPIL …

reptající
o to více?
Čeká na nádvoří šibenice …

KOLEKTIVNÍ NEVĚDOMÍ

A věru na čase
plánovati prohřešky
pečlivěji …

Vina lpí na hlase
proklínat třeba
je hlasitěji …

Starosti denní jsou chléb,
jen hlupák slouží
mrtvému králi …

S razancí třeba je
vyčistit
chlév

v němž po pás
jsme v bordelu stáli …

LIDSKÉ ARBORETUM

Na bílé růže
kape krev
co člověk zmůže
i když je zvíře
není lev …

Spíše jsme tasemnice.

Sladké trpkne v ústech
a rozkošná lazebnice
zašívá další steh,
který se vytvořil
po souboji.

Jsme pouze netvoři,
kteří se nebojí
okrádat se i o
to poslední

o neexistující naději …

NEPOCHOPIL …

To tenkrát,
když
jsem tě políbil,
výměnou za samotu …

Ten pohled očí
se mi nelíbil …
Tango jsme již netančili,
teď byl čas na gavotu …

Oba jsme věděli,
že podaná ruka
neděli za středu
nevymění …

A ona byla středa …

Přitom největším
jměním je v tu
chvíli
umění pochopiti …

Zatímco já jsem nepochopil …

OPAKY PRAVDOU

Dávno je vzpomínati
na hlasy včerejší
vetknuté do šedi

proslovů

Teď znovu jsme na lovu
známo je vícero brlohů
které třeba navštíviti.

Přicházíš ke mně v
rozhalence
tak tence a lehce

jako chuť
jemnějšího tvarohu

Šidíme své city
navzájem.
Neradno je šetřiti
na nájem.

Dvě léta po rozvodu …