Hodina duchů -- Tantra Bensko

Přišla jsem s půlnocí... příchází půlnocí. Ještě se mi nic takového nestalo ani nevím jak to popsat. Vím, nikdo se nedíval, když jsem jako sova otočila hlavou okolo a uviděla všechny za sebou seřazené půlnoci, jak mě obklopují.

Jedna z nich mi řekla:"Pojď. Pojď za mnou." Další řekla:"Pojď. Pojď za mnou."

Cítila jsem se jako náš syn, když jsme ho s manželem roztočili v otáčivém křesle, a oba ho požádali:"Pojď. Pojď za mnou." a on spadl.

Půlnoc si hrála. Půlnoc hrála. Je blízko čas... čas.

Malá zkouška různých možností... možnosti různých opakováních. Políbila jsem své předloktí. Mazlila jsem se s kotníkem. Hladila se na tváři... samotná uprostřed krajiny půlnoci. Chci si pamatovat... být milována... doteky... jsem krásná. Jsem svou možností.

Jsem totální kůží... svou staženou kůží mnoha půlnocí najednou... bodem šlehem, kamikadze současností. Mám ráda rytmické opakováním gest, ale ještě radši kvantum. Je krásné dotýkat se sama sebe... něžně, najednou na mnoha místech. Přejíždím rukou vlasy. Vrtím prsty. Cítím obrysy svých boků... čistou oblost tvaru. Kopíruji linii svých rtů.

Cítím lásku, sama uprostřed davu... uprostřed dotyku... vytržení půlnocí... a zhroutily se svou vahou. Staly se Picassovým plátnem, směsí perspektiv, orgií úhlů, sebeuvědomováním si, šleh různých pocitů... údery půlnoci... hodiny duchů.

Půlnoc a já... navždy a spolu. Potom se čas zastaví... ticho, klid... uzounký potok plyne, cinká na kamení, odráží měsíční světlo. Dýchám do rytmu, oči mám upřeny do noci.