Bloková pokuta – Charles Bukowski

vracel jsem se z hokny
když mě benga zastavili
prej jsem projel křižovatkou na červenou
duchem nepřítomen
po kolena ponořen
ve spadaným listí
nepodíval jsem sa ně
aby ze necítili kořalku
dali mně pokutu a rozjel jsem se
doma naladil na rozhlas
symfonickou hudbu
ruskou, německou
hudba tma
byl jsem sám a byla mi zima
zapaloval jsem cigarety
otočil knoflíkem radiátoru
na podlaze
v časopise na obálce jsem
uviděl svou tvář
zvedl jsem časopis
nebyl jsem to já
včera je včera
a dnes zbyly jen kecy
a dostihy
a nemoci
a ženy určitý ženy
na okamžik krásný
jako veže katedrál
hrají Bartóka
kdo tušil, co činí
a co to znamenalo, že nevěděl, co činí
zítra půjdu
do zasraný práce
jako ženatej chlap se čtyřma dětma
stejmě mě jednou dostanou
ale dneska jsem jim vykolouzl
jako ryba ze sítě
ještě třicet vteřin a byl bych tuhej
je důležitý to rozpoznat
musíš vycítit ten okamžik
pokud nechceš zhebnout
dát dohromady žaludek a vymaštěnou palici
květina a hora a loď a žena
kódy mrazu a kamení
vše přechází do pocitu okamžení
který očištuje jako fajnový francouzský mýdlo
a přináší Paříž, Španělsko, Hemingwaye,
blankytnou modrou Madonu, novorozený telátko,
noc v červeným pokoji
sám pro sebe
a zítra zaplatím pokutu
i když jsem na tu červenou
asi nejel –
– ale oni mají vždycky pravdu