[příště příběh]

ANNA KVĚTINA je text Kurta Schwitterse, který je napsaný tak, aby čtenář se stránkou činil to co autor činí se jménem Anna – šroubovat, otáčet a číst pozadu. Anna je totiž (d)račice.

Ví to? Teď už to Anna ví
zády žádostivě se obrací
je nejkrásnější ze všech
ze předu – i ze zadu
A-N-N-A
jako svíce odkapává
Anna Květina
po kapkách
Mi-lu-ji-ji

Rozjelo se to docela zvostra … pak jsme šli k Vilíkovi na privát. Popojedem pár panáků a tak … a neztráceli jsme čas. Sundala jsem si tričko a navrhla rozpustilou společenskou hru. Přece si nebudeme kazit večer řečičkama, co stejně nikam nevedou.

Snad si to Anna napsala do zápisníku, snad se večer vydařil? Ale to je čistě jenom moje fabulace. Kurt Schwitters nahradil slovo D-A-D-A slovem M-E-R-Z, které také nic neznamená. Takže, aby se nám skutečnost stala snesitelnou, musíme si ji nějak přizpůsobit – znornalizovat. Normální je snadno pochopitelné a má okatě jasné důvody. Dada – s tím nejde moc udělat, ale – Merz není nepodobné slovu Schmerz. Schmerz znamená německy bolest, tudíž Merz by mohla být lest. Tudíž Kurt Schwiters nebyl dadaista, nýbrž lišák.

Anna má patnáct let
a bude ji to bolet

Rozverné a lascivní. Sex sells. Je Annička lascička? Začal jsem tím, že jsem těch nekolik řádek převedl z německého do českého jazyka a protože jde o hříčku, tak proč si nehrát. Právě teď se mi nechce psát na papír příběhy. Potom ruka ztěžkne a v okamžiku zastaví. Najednou se dveře zavřou. Skončil jsem … někde jsem nabral špatný směr. Vlna či vina – jméno rozhoduje o úspěchu či neúspěchu. Hledám dokola perfekní jména a všude kolem stojí pozorovatelé neschopni odtrhnout své oči od nekonečné smyčky po které se valí autodisky. Nazvěme věci pravými jmény. Říkejme tomu POŘÁDEK VĚCÍ.