Opilá paní v parku – Helga M. Novak

brzy po ránu proplouvá westendem
za sebou nechla osm tisíc roků nebo něco míň
bezmocně se potácí o holi
tolikrát jsem ji sledovala
a pomyslela si – zachytila jsem její pohled

pod sametovou čepicí pískově zbarvené kadeře
už nepadá – chytá se
okamžik pádu krocený třesoucí se rukou
když vítr rozevlává její tygří kožich
rozsápaný nedopalky cigaret

kolikrát jsem ji v parku pozorovala
jak se sklopenou hlavou hledala
na cestě něco co by stálo za pohled
také jsem ztratila bankovku v místech
kudy musela projít a kudy prošla

houpala a kymácela se jako stará bárka
nad ránem opilá paní v parku
možná mi je matkou
snad sestrou mou dcerou
tolik je mi podobná

(in Frankfurter Algemeine Zeitung, 10.5. 2014)