O lidech – Cesta z B. do P.

Další cesta vlakem, vlakem z Vídně. Prám se mírně obtloustléhé blonďáka neměcky: „Máte tady volné místo?“ Nevím jetli mi rozuměl, ale každopádně se uvonilo sedalo vedle jeho bloňďaté spolucestující. Myslím, že jí říkal lásko – bloňďatá, pihatá, kudrnatá. Pili víno, zakusovali uzené a sýr z Lídla. Tak tolik velmi pozorného vnímání toho, co se děje v naší zemi, v Evropě a snad i v celé západní civilizaci.

On ji naléval, už nechtěla, ale pila dál. Venku za oknem byla obleva. Ledové kry zakryly meandry Svitavy, jinak šeď, bezlisté větve a mezi nimy prosvítala tmavá zeleň jehličí – konec masopusta.

Otevřel jsem si knížku: ... lyrika je projev infantilnosti národa – pouze malé, nepříliš zralé národy se chlubí poezií, vyzrálé národy s velkou kulturou se pyšní dobrými romány. Tolik Ferdinand Peroutka. Obligátní kontrola jízdních dokladů. Podávám vlakovému průvodčímu jízdenku, kterou pak vkládám do knihy... tichý svědek toho rána. Pole jsou nahá a mezi brázdami se lesknou kaluže vody. Po kolikáté už vidím tu scenérii. Z paměti se vynořují představy, ale jak je zobrazit. Dívám se na tu modrobílou jízdenku. Cesta z Brna do Prahy rychlíkem Vindobona.

U nás si nepřetržitě podkopáváme vnitřní soudržnost země, národní pospolitost, schopnost jít společně za určitým cílem. Jsou slova Václava Klause. Vnitřní soudržnost země si dovoluje vyslovit paňáca, co rozbil Československo, jehož vládu charakterizovala destrukce. Tento idol průměrnosti, tento profesor Brouček volá po pospolitosti, přitom háže přes palubu ty, kterým jsou cizí jeho normativy. Ostatně Ferdinand Peroutka – autor Budování státu – stál taky mimo politické strany a jejich pletichy. Klaus by mohl napsat reportáž – Rozbití republiky.

Debil s debilkou dopili vínko a Debil se rozvalil na dvojsedadlo naproti. Sundal si kecky, ale nějak ne a ne usnout, a tak vede dál ožralecký monolog. Ranní páteční vlak do Prahy je poměrně plný, a tak musím být svědkem jeho řečí. Nevím jestli si všiml, že čtu, ale nabízí mi uzené. S díky odmítám. Jsem vegetarián. Chce jít do bufetu a dál pít, ale Debilka, že ne a omlouvá se mi. Debil mi vysvětluje, že už měl být v Praze. Jestli se mi to někdy stalo? Fajčili na peróni a vlak se najednou dal do pohybu.

„Tak jste jeli dalším.“ odpovídám a koukám se z okna. Projíždíme krajem Františka Halase.

Malověrný čas kostižerný
jí jenom krásu dal
a z polí stenný křik iluminoval
kamenné texty portálů a zdí
Tak bude vždy
Malověrní
Tak bude vždy

Za vraty našich řek
zní tvrdá kopyta
za vraty našich řek
kopyty rozryta
je zem
a strašní jezdci Zjevení
mávají praporem

Je lehké listí vavřínů
a těžký padlý stín
Já vím Já vím
Jenom ne strach Jen žádný strach
takovou fugu nezahrál sám Sebastian Bach
co my zahrajem až přijde čas

Kůň bronzový kůň Václavův
se včera v noci třás
a kníže kopí potěžkal
Myslete na chorál
Malověrní
Myslete na chorál

Debilce říkám, že se nemusí omlouvat, že dobře bavím, že jsou lepší než v televizi. Debil z planety Nova mi nabízí pečenku. Joj, myslel jsem si, že pečenka je houska. Nemám hlad, a tak mu říkám, že mám ještě dlouhou cestu a že kdo nežere, ten nesere. „Tak to říkáme u nás na Moravě.“ Každopádně mi Debil vysvětluje, že pečenku upekl z kuřete, že to není obyčejná pečenka, nýbrž cikánská pečenka... co naplat, jsem vegetarián.

Nekonstruktivním přístupem různých věčných revolucionářů a disidentů (všeho druhu), kteří se stále nechtějí pohybovat v systému parlamentní demokracie a tržní ekonomiky. Slovo disident je odvozeno od slova disedere, tj. seděti odděleně, taky bych si rád odsedl, ale jedu v tom vlaku a nemám kam. Sice bych mohl zatáhnout za záchranou brzdu... ale je to alternativa? Na každý prase se vaří voda a za hodinu, hodinu a půl, vystoupím a už nikdy je nespatřím. Debil do mě mezitím valí, že nemůže fajčit, že je podnikatel – má bejbykšeft u nich v obchodku – že v práci nefajčí, ale pri sklence... Ptám se Debilky, co hodlají v Praze dělat.

Jedou tam na víkend si užít. Debil jí navrhuje jebání. Debila mi vysvětluje, že budou bydlet v botelu, a ptá se mě kam v Praze přijedeme... všechno si na internetu zjistila. Zajedou si do aquaparku... zajedou, zajebou. Debil chce hlasitě jít do bufetu na víno.