O knihách a lidech – Hyperpop

Název není zrovna originální, neboť se jedná o zřetelnou narážku na Steinbeckovu novelku O myších a… ale trefně vystihuje obsah, takže nešť.

Začnu pozorováním. Už nějaký čas žiji v Německu a živím se prodejem knih. Zatím jsem spíše než beletrii četl slovníky – z pokusů o četbu krásné literatury se stávalo listování ve slovnících. Tím více mě zarazilo: v antikvariátu se objevil román Berlínské orgie Thomase Brussiga, otevřel jsem ho a plynule četl. Pomoci slovníku netřeba.

Naopak, před vánocemi se mi do rukou dostal román Nelsona Algrena Muž se zlatou paží – v češtině pokud vím je nedostupný – a protože jsem již dříve přečetl kongeniální převod jeho povídek z pera Jana Zábrany, začetl jsem se do tohoto románu. Můj elán se roztříštil na mé jazykové neznalosti.

Oba romány mají podobný sujet: odehrávajíce se ve velkoměstském polosvětě zabydleném mimostojícími – štětky, pasáci, návštěvníci zakouřených barů… Autoři jsou oba zkušení rutinéři, rychle skicují pomocí mluveného slova situace a postavy. V tomto ohledu jde o díla svěží, která čtenáře nezatěžují psychologizováním a děj nepostádá dynamiku. Romány jsem rozečetl v rozpětí jednoho měsíce, takže má znalost němčiny se nemohla dramaticky změnit.

Nahlédneme-li do tiráže, vidíme, že rok vydání je v případě Algrenova díla 1956 a Brussigova 2007 – obě knihy dělí prakticky padesát let. Jak jsem napsal, oba romány se žánrově odehrávají v břichu velkoměsta. Hlavní rozdíl je v postavení, respektive pohledu vypravěče. Algren má před sebou akvárium nebo voliéru a popisuje chování postav v tomto mikrosvětě. Brussig je naivní reportér, do jaké míry jeho naivita je předstíráná, nedokáži říct, a čerpá z bezprostřední zkušenosti.

Brussigův motiv: při hledání bytu mu byl nabídnut byt v piano nobile jakéhosi činžáku, jenž byl zařízen poněkud neobvyklým a nečekaným způsobem. Stěny byly vymalovány rudě a pokoje s vysokými stěnami rozděleny na jakési cely. Koupelna je obložena zrcadélky kosočtvercového tvaru… Brussig jako profesionální literát se rozhodl z tohoto prostředí napsat reportáž. Jedná se o Bildungsroman, autor popisuje svou procházku tímto světem ne nepodobným světu Dětí ze stanice Zoo. A přesto, opravdu se tolik změnil způsob vyjadřování za padesát let? Brussig mi připomíná postavu pisatele z Tarkovského Stalkera, unavený světem literárních salónů vrhá se do světa v touze po dobrodružství. Rozdíl je v tom, že Brussig napsal pop-román. Jako štětky, co si udržují odstup díky kondomu, se Brussig nedá pohltit a drží si tvář spořádaného buržoy.

Začal jsem Steinbeckem, a tak plynule navážu. Když jsem byl mladší, marnil jsem čas četbou – mimo jiné Na východ od ráje. Román je také velmi zručně napsán přístupným jazykem a hrdinové jsou archetypy – pop-román? Brussigovo dílko je také plné narážek, autor má vysokoškolské vzdělání a netají se tím – a jeho předstvy o prostituci jsou vesměs knižní. Podstatný rozdíl je v literárních narážkách, zatímco Steinbeck vychází – ve snaze napodobit Dostojevského – z Biblických archetypů, Brussig si vystačí s dílky pop kultury. I to je zrcadlo naší doby, dobového vkusu.

Poslední kniha, o níž bude řeč, omyl, provedu ještě jednu odbočku – Julius Firt, Knihy a osudy: doporučil mi ji jeden starší pán, v době když jsem prodával na stánku Atlantisu – je The Film Club. Nic neříkající název paperbacku mně neznámého spisovatele Davida Gilmoura a podtitul: otec, syn a výchova, kterou nelze ignorovat. Kniha byla v krabici s paperbacky, jež mi věnoval kdosi, kdo je už nepotřeboval a položil je před dveře antikvariátu. Krabici jsem otevřel, knihy prodávám, tak jsem musel stanovit cenu. Podle čeho se orientovat, jistě, na zadní obálce je čárový kód s cenovkou 13,20 Eur, brožura je jako nová: čtyři Eura a šup s ní na ulici. Nicméně, jak je zvykem, na zadní obálce jsou útržky z recenzí … dostalo se mu literárního uznání od osobností tak rozdílných, jako jsou William Burroughs a Northrop Frye.

Jedním z mých zaměstnání bylo povolání učitele. Dokonce jsem měl příležitost učit i dopívající závadovou mládež, ano, budu vulgární, v jakémsi odkladišti zanedbaných imbecilů. Mladík v knize se na první pohled neliší od mých bývalých žáků – v hlavě piču, trávu a hip hop. Jeho otec si uvědomuje, že školní výchova se v jeho případě, i on byl obětí tradiční výchovy, jaksi míjí účinkem. Začne tedy se synem sledovat filmy a o filmech s ním mluvit. Zvolil tedy poněkud netradiční přístup, ale syna na rozdíl od jeho učitelů zaujal a pozornost si nevynucuje za cenu strachu.

Proč jsem zmínil tuto poslední knihu? Zarážející je kánon sledovaných filmů, autor je – myslím – anglofonní Kanaďan a citovaná díla jsou téměř bez výjimky hollywoodské produkce. Jedná se tedy o spotřební zboží a mladíkovi se dostává jakési pop-výchovy. Hyperpop je jazykem a sociáním prostorem doby.

Poznámka:

A co jsem si vybral pro sebe: Under the Volcano: An Inquiry into the Life and Death of Malcolm Lowry (1976). Román Pod sopkou mě svou úžasnou plasticitou uhranul. Budu citovat Gilmoura: „Lze říci jen toto: Sopka je ten nejlepší dokumtární film, co jsem kdy viděl. Když jsem se před dvaceti lety poprvé objevil v televizi, zeptal jsem se vedoucí výroby, jestli o něm slyšela.“

„Děláš si legraci?“ odpovědla. „To je důvod, proč jsem začala dělat pro televizi.“ Potom začala z filmu citovat: „Když se rozpiješ jako já, snad pochopíš staré dámy, které hrají domino v bistru v sedm ráno.“

A o čem film je: Malcolm Lowry, bohatý chlapec v pětadvaceti opouští rodnou Anglii, a propíjí se kolem světa, aby se nakonec usadil v Mexiku, kde začne psát povídku. Po deseti letech a miliónech panáků vznikne příběh Pod sopkou… (Paradoxně román dokončil na chatě u Vancouveru, kde během autorovy opilosti došlo k požáru, a on utrpěl zranění neslučitelná se životem.)

Poznámka:

Uvedené tituly z nabídky antikvarátu jsou na prodej. Zájemcům jsem k dipozici na mailové adrese milan.haussmann@gmail.com