Jen dvě věci jsou nekonečné...

„Jen dvě věci jsou nekonečné – kosmos a lidská blbost. Ovšem tím prvním si nejsem úplně jist.“ tolik výrok Alberta Einsteina.

„Většinou si vybírám soukromé dopravce a výrobce. Drtivou většinu věcí, které ke svému životu potřebuji a konzumuji, jsou od soukromníka. Já si nekupuji státní rohlík, kupuji si soukromý rohlík.“ tolik výrok Václava Klause.

Já si kupuji rohlíky, které mi chutnají, ale moc si nevybírám a z pragmatických důvodů beru, co je na pultě. Ono totiž v době, kdy místo státu máme prakticky monopol Agrofertu, ani moc možností nezbývá. Soukromý rohlík ale zakoupený ze státního – lépe bych to snad ani nedokázal charakterizovat.

Profesor Klaus v rámci plnění státnických povinností zavítal do Ostravy. Cestoval vlakem. Jeho přítomnost na nádraží u některých cestujících vzbudila nadšení. Několik starších žen při příchodu prezidenta k vlaku tleskalo. Koupil si jízdenku ve žlutém vlaku a těšil se jak bude cestou pracovat: „Mám s sebou plnou tašku práce, takže se na to těším.“ Sedl si na volné místo k oknu proti směru jízdy a objednal si láhev piva, ačkoli cestující mají zdarma k dispozici vlažný mátový čaj. Mladá maminka zvedala svou malou dcerku, aby Klause viděla v okénku vlaku. Zvedl láhev k ústům a pomyslel si: „Když vlak prudlce zabrzdí, tak si nevyrazím zuby.“ Spokojen se sebou se zhluboka napil.

Vlak se postupně dal do pohybu. Pan prezident zkontroloval display telefonu a znovu se napil, krajina se postupně mění... mlhou pohlcené lesy … prázdná nádraží … i láhev je zpola prázdná. Montážní a skladové prostory … zpustlé industriální haly zpola pohlcené vegetací. Reklamní tabule – Člověk není škatulka – vlak se pohybuje rychleji než jeho myšlenky. Člověka lze klasifikovat jen přibližně, protože musíme zanedbat, že je přítomen ve všech škatulkách. Už neporoučíme větru dešti. Vyhlásili jsme boj flákačům a delikventům. Z mlhy se vynořily solární kolektory … cesty, stromy … po skle stéká sražená voda a láhev je najednou prázdná. Černá skládka, pasoucí se skot, panelové domy … kolem dráhy vyrostly protihlukové stěny … zpustlé zahrady a kodrcání vlaku. „Přistoupili prosím?“