Hořká čokoláda – Radek Dyma – recenze

Svět Radka Dymy, tak jak ho podává v povídkovém souboru Hořká čokoláda, lze vidět jako klec. Pravidelný tvar … mříže a chladná šeď oceli. Tu a tam znepokující hromádka odpadků…  cosi nepatřičného…  plný popelník…  nedopitá láhev…  Jak jsme se zde octli?

Jako obvykle cestoval namátkou, cíl si vybral u pokladny – zaslechl název stanice a jel …

Děj se většinou odehrává v průchozím prostoru – v prostředí, které není určeno k dlouhodobému pobývání, nádražní budova, vlakové kupé, kavárna, cesta, hotelový pokoj … zkrátka tranzit. Kdo se zde zdržuje narušuje běh věcí … tri tra  … ruší režim. Postavy okolo jsou annonymní a řídit se musí cedulemi … pokyny … jízdním řádem … jídelním lístkem …

Je to jako skladiště novin … prošlé postřehy a obstarožní popisy …

V povídkách se v podstatě nic neodehrává, jsou to výřezy situací

Vnady jsou tady, zasmála se žena a poklepala si … Budu mluvit tělem. Dech páchnoucí po salámu jí vyklouzl z úst, udeřil do protější stěny a svezl se na podlahu jako mrtvý motýl.

napsaných košatým jazykem. Právě jejich jazyk je činí zajímavými. Čtenáři, navyklí dnešnímu zkratkovitému způsobu vypravování, mohou připadat zdlouhavé, a právě toto moderato cantabile, toto zpomalování děje, je dosahováno pomocí laviny slov.

v rýhách, vyrytých povozy, bývá mnoho vody, pakliže prší, ale  … v letních vedrech cesta ztvrdne na kámen …

Nelze vyloučit situaci, kdy orgán moci jedná v omylu, v jehož důsledku se doupouští excesu (jednání ultra vires). Přesto je jednotlivec povinnen se výkonu pravomoci podrobit.

… hladina se ani nehne, jen kapalina se postupně mění …
… v třaskavém vzedmutí šera …
… rozebírám do nejmenších podrobností, co mě postihlo, jako by to něco znamenalo …

Protagonisté Radkových povídek si pokládají nevšední otázky

Nejsou to co považuje za práva spíše povinnosti, která se za práva vydávají, aby se snáze dosahovalo jejich plnění?

na které obyčejný člověk s hlavou plnou starostí všedního dne jednoduše nemá čas.

Někdy se stane, že jsem nucen se podřídit, aniž by mě kdokoli nutil. Neměl jsem na vybranou, musel jsem události ponechat jim samým, ať si plynou jak se jim zlíbí. Mysl mé milé se zatemňovala občas víc, občas míň, jako když ruka – čí? – třímá vějíř a střídavě jím odkrývá a zakrývá obličej.

Výše jsem uvedl, že Radkovy povídky, působí jako výřezy ze skutečnosti. Natura morta bez začátku — bez konce. Jako čtenáři mě vadilo, že se jim Radek někdy snaží dodat pointu, nějak je srozumitelně ukončit, což působí strojeně … šlus

… vězí v tom po okraj jindy se vyprazdňuje do dna …

Co dodat na závěr?

Nebylo to všední … opravdové na způsob, který se líbí.

a můžeme si s Radkem zanotovat …

… v lebce mám zhasnuto jak v podzemní kobce! Tri tra trulalala!

Poznámka 1: Při četbě jsem narazil na neobvyklou četnost opakování spojky pakliže, takže pakliže uvádí větu podmínkovou, která je v odporovacím poměru k větě vyjadřující něco očekávaného.

Poznámka 2: Povídky se nesou v duchu jazykových experimentů 20. století. Můžete narazit na ozvěny Joyce, Kafky, uhranutí Klímou, srovnávat s novým románem. Proč číst právě Radka Dymu? Můžu se taky zeptat obráceně. Proč číst Joyce? Právě potlačení dějiště, právě ona unifikace, mi vadila při četbě prožívat ono zachycení atmosféry místa, která by jim dala další rozměr.

Poznámka 3: Hořká čokoláda je v nabídce Dřevěné cikády.