Dostojevskij dnes

Příběh ze života Hermanna Hesse. Matka třináctiletému Hermannovi navrhuje: „Myslím, že bychom měli zahnout doprava.“

„Myslet za mě nemusíš. Vystačím si sám.“ odvětil Hermann a dal se vlevo.

Včera jsem si tuto miniaturu přečetl v novinách, ale co hýbe tiskem není výročí úmrtí Hesseho, nýbrž soudní proces s moskevskými punkerkami Pussy Riot. Trojice dívek, která v kuklách, šatech a punčocháčích vyzývavých barev provokuje na nejrůznějších veřejných místech – autosalonech, luxusních obchodech – kde hlasitě vykřikuje to, na co jejich okolí stěží pomyslí.

Naposledy, krátce před opětovným zvolením Vladimíra Putina prezidentem Ruské federace v Chrámu Krista Spasitele zvolily formu modlidby. Půlminová scénka pobouřila světskou spravedlnost i pravoslavnou veřejnost natolik, že si dívky vykoledovaly obvinění z chuligánství v organizované skupině a půlroční vyšetřovací vazbu.

Svědci poznávají obviněné podle úskočně výsměšného výrazu očí. Ústa, nos i mimika obličeje pod maskou a přesto poznány. Americká zpěvačka Jarboe mluvila o maskách následujícím způsobem: „Maska tě učiní skutečně svobodným, za maskou padají zábrany. Skryta za maskou můžu být kýmkoli. Mé masky mi poskytují volnost rozletu …“

Úlet, i tak by soudkyně mohla charakterizovat onu půlminutovou scénu, kdy trojice za pomocí několika komb vyřikuje modlidbu. Punková modlidba je taky modlidba a chrám je místem modlidby. A co Bůh? Kristovi také vytýkali pobuřování. Z paměti se mi vynořila scéna z chrámu, kde Kristus s holí v ruce vyhání prodejce obětin, převrací stolky penězoměnců a všude kolem létá peří holubic: „Dům můj modlidby bude a vy jste jej učinili peleší lotrovskou.“ Byla to v Kristově podání politická provokace?

Do jaké míry je světský soud příslušný rozhodovat o formě modlitby? Dejte Bohu, co je boží a císaři, co je císařovo. Nicméně jedním ze svědků obžaloby je obchodník s realitami, který o politování hodné události slyšel v televizi. Soudí, že Pussy Riot vypověděly válku Bohu, Církvi a chrámu vzývaly ďábla. Ostatně Nam June Paik tvrdil: „Televize nemá, neměla a nikdy nebude mít něco společného s myšlením.“ A islámský imán zaslal pravoslavným soudruhům znalecký posudek, že muslimové považují chování za hříšné. A co Alláh???

Ptala se soudkyně po motivu? Nejčastěji zmiňovaným je protest – protest proti chování pravoslavné církve a jejímu propojení se světskou mocí. Ale byly to opravdu ony, kdo za maskou stály? A proč si masku nasadily? Chovají se bez masky odlišně? Výkyvy nálad, hysterické scény a přehnaně emotivní reakce... momenty pro které máme skvělou omluvu. Není jejich chování způsobeno psychickou poruchou? Jistě existuje diagnóza situační poruchy chování, tz. že v určitýh situacích jsme bezradní a trpíme úzkostí. Modlidba mohla být východiskem.

Svědci mluví jako navedení. Dokola opakují podobné fráze. Odmítají lítost mladých dívek. A to mládí se lecos odpouští. Báby svíčkove se pětkrát denně modlí: „Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme svým viníkům.“ a neznají slitování. Co tedy zbývá obžalovaným? Smích, potlesk... jako na divadle. Nevěda si rady, snad by se skutečně mohly začít rouhat. Jenže, ono rouhat se je kumšt. Co kdyby se tentokrát pomodlily před soudem.