"Co je nutno vyslovit" – Günter Grass

Proč mlčím, už příliš dlouho zamlčuji,
co je očividné
a co se nepřetržitě odehrává,
kde my přeživší
na konci jejich her
figurujeme nanejvíš pod čarou.

Takzvané právo prvního úderu
– od jistého tlučhuby porobený
vítězný jásájící íránský lid –
může zahubit, jen protože má možnost vytvořit atomovou zbraň.

Proč se zaříkávám jmenovat tu zemi,
která léta – i když skrytě –
disponuje nekontrolovaným jaderným potenciálem
a která nepřipouští jakoukoli kontrolu?
Toto obecné zamlčování stavu věcí,
kterému se i mé mlčení podřizovalo
pociťuji jako tíživou lež a nutnost,
snášet trest, dokud jím nebudeme opovrhovat;
odsouzeni pro Antisemitismus.

Teď ale, moje země
– jejíž zločiny nesnesou srovnání –
stojí znovu tváří tvář tomu,
co je pragmaticky hbitým jazykem zdůvodněno
a jako odškodnění označeno:
Israeli je třeba dodat další ponorku,
co dokáže vystřelit všezničující hlavice tam
kde existence jediné atomové bomby není prokázána –
jako evidenci strachu,
říkám jen, co je nutno vyslovit.

Proč jsem, stále mlčel?
Protože jsem se domníval, že můj původ,
co mě zatěřuje nikdy nesmazatelnou poskvrnou,
mi zakazuje, tuto skutečnost jako nezpochybnitelnou pravdu
státu Izrael – jehož jsem spojenec a jenž chci zachovat – připsat.

Proč činím teprve teď,
zestárlý, svou tvůrčí tečku:
Atomová velmoc Izrael ohrožuje beztak křehký světový mír.
Proto je nutno vyslovit to, na co
by zítra mohlo být příliš pozdě,
také proto, že my – jako Němci beztak vinni –
stáváme se spolupachateli a pochopitelně
naši spoluvinu žádná z běžných výmluv nesmaže.

A dodávám: nebudu více mlčet,
protože mě znechucuje licoměrnost západu,
a doufám, že mnozí se rádi zbaví mlčení
a vyzvou původce hrozby k zřeknutí se.
Budeme trvat na tom, aby vlády obou zemí se podřídili
dozor svých jaderných potenciálů mezinárodním institucím.

Jen tím nám všem, synové Izraele i Palestinci,
a ještě více všichni lidé, co v této bludy obsazené oblasti
těsně na smrt znepřáteleni vedle sebe žijí,
nakonec mohou pomoci.