Značeno cestou – Sobota 21. září 2013

nad ránem sen, přijeli jsme do malé vesničky, jakoby někde poblíž Onšova, hostitelem je nějaký můj vzdálený bratranec nebo přítel, vcházíme do jejich usedlosti, v místnostech na zemi je sláma, na dvoře hodně bláta i jiného nepořádku, pozornost se soustřeďuje na psa, běhajícího v tom nepořádku sem a tam, uvědomuju si, že v obci bydlí taky moje babička, ale má už přes devadesát, kdoví, jestli ještě žije nebo jak se jí v takovém věku daří, nakonec vycházíme na náves a zjišťuju, že hned první domek na kraji obce, nízký s modrou malbou na způsob žudra kolem dveří, je ten její, babička je ovšem čiperná, vychází hned ze dveří, bez poblémů mě poznává, ptám se jí taky, co čte, prý Kantovu Kritiku čistého rozumu, zdá se jí ten Kant hodně „zbožný“, což mě sice udivuje, ale nijak to nekomentuju, vracíme se do původní usedlosti, díváme se z okna na rybník, kolem probíhá debata o tom, jaká to je řeka, která z rybníka vytéká, účastníci se dohadují, zda Dráva nebo Sáva, vidím náhle jakoby vnitřním zrakem mapu, na níž je značena „Sáva“, což hned dávám k lepšímu s jistotou, že tomu tak skutečně je, nikdo neprotestuje, po rybníce plavou kachny s mladými káčaty, mezi nimi poletují ohromní otakárci fenykloví, které vidím krásně barevné (žlutá!), chvílemi usedají kachnám na hřbety, jsou velcí, přinejmenším jako ty kachny, „bratranec“ odjíždí do nedaleké nemocnice, která se nachází v obci Rýmařov, vysvětluju jakémusi malému, asi desetiletému příbuznému, že pak je ještě jeden, „slezský“ Rýmařov, dívám se oknem na říčku, která vytéká z rybníka, pohled mizí v přilehlé krajině v jejích meandrech –
Brno, Alfa Passage, 21. 9. 2013, 9:23