Značeno cestou – Neděle 22. září 2013

napadá mě často porovnání, jak se žilo dřív a jak se žije dnes, je to logické, stárnu (nemoudřím, naopak vzpomínám na wildovský bonmot o tom, že „tragedií stáří je, že je člověk mlád“!), stárnu a přemýšlím nad tím, jak je možné, že dříve se o penězích mnoho nemluvilo, zatímco dnes se o nich mluví permanentně, dřív jogurt s rohlíkem byla docela normální večeře, ovšem musím zase říct, že ten jogurt byl nejspíš jiný, a ten rohlík taky, nehledě k tomu, že stál 30 halířů a jogurt něco přes korunu, úžasné vymoženosti jsou dnes, ohromné ledničky nabité kdovíjakými zásobami, špajzy a sklepy jakbysmet, ale na nic takového si ze svého dětství nevzpomínám, uzounká spíž vestavěná do kuchyně, nějaká marmeláda, polooschlý mazanec, předvčerejší a stále poživatelný chleba, snad nějaká konzerva, mléko kupované do bandasky se svařovalo a nechávalo vychladnout, syrové mléko se prakticky nepilo, vařilo se z toho, co se přineslo, moc se o tom nemluvilo, nakupoval jsem pro celou rodinu (čtyřčlennou), 2 l mléka, kilo chleba, pět rohlíků, čtvrtku másla, sýr eidam, tvarůžky, brynzu (kterou jsem dostával na dopolední svačinky do školy a byl jsem tou brynzovou chutí tak udolán, že některý ten úhledný balíček jsem strčil místo do školní tašky do nočního stolku, odkud jsem jej likvidoval, až když nakysle páchl), taky ryby se jedly, zavináče („rolmopsy“), více se vařilo, brambory, přední maso, sem tam nějaký trvanlivější salám, hlavně si vzpomínám, že nějak všechno toto nebylo téma, byly nějaké peníze, tak se za ně něco nakoupilo a snědlo, na ošacení se toho ovšem vydávalo taky málo, jedny boty, které se nechávaly nově podrazit, druhé boty na zimu, měl jsem samozřejmě i období teniskové, ale to brzy zase ustoupilo těžkým botám, které sloužily v zimě v létě, nemohu zkrátka než přemýšlet nad tím, jak se akcenty důležitosti, vlastně řeklo by se akcenty hodnot, posunuly, a nářky nejrůznějšího druhu opanovaly každé konverzační pole, to byly prostě věci, o nichž se nemluvilo, byli na tom v 50tých a 60tých letech všichni tak nějak stejně, mám za to, že se ani moc nezávidělo, nějak mi nic z toho, co dnes cítím jako těžké hodnotové negativum, v paměti neutkvělo, lidé se zřejmě soustředili na prostší věci, slušný život třeba, četbu pěkných knih, do biografu se poměrně hodně chodilo, do divadel (pro mne limit – rok 1969…), nějak se žilo normálně, po hospodách se chodilo, když byly peníze, nebyly-li, koupila se láhev, vypila na mezi nebo v starém bunkru, naprosto mi vyhovuje výrok vzácného člověka, básníka a překladatele z ruštiny Josefa Sedláka, který na jakousi otázku po penězích, co se dá dělat, a co ne, odpovídá prostě: „s penězi je to jednoduché, – ty buď jsou, anebo nejsou“, Pán Bůh zaplať za takovou jasnost úsudku, za zdravý rozum – v podstatě –
Brno, Alfa Passage, 22. 9. 2013, 00:35