Slovo střelné k Havranově výstavě (a jeho šestému křížku)

Havran nevyrábí. Každé jeho dílo je příběhem. Jeho, jedinečným příběhem. A tedy zápasem. Havran není výrobcem svých vlastních recyklací, je tvůrcem svého vlastního života, svého díla. Nepřetvařuje se, nemaskuje. Přiznává barvu jako pravý karbaník. Nefixluje. Nad cinklými kartami se jen usměje do vousů. Prostě je. To je největší dar pro tvůrce, zůstat pokorným, hledajícím, obyčejným člověkem, nedroucím se za pochybnou originalitou, nesnažícím se o trapné efemérní úspěchy. A to je největší úspěch. Být. A to je Havran.

Věnováno v úctě paní Zdeňce Liškové a jejímu vzácnému podniku

j. e. f., 25. 10., Staré Brno, Galerie Pod Petrovem, 18:30, při svijanském pivu, obdařen rovněž sklenicí nádherného granátového vína Zweigeltrebe – kombinací to milované Frankovky a jiskrného St. Laurent, tedy Svatovavřineckého