Poznámky cestou - Úterý 26. července 2011

jen něco „dobrodružství“ z Facebooku, před několika dny tam vložil Jarda Kučera další výkřik-výron svých veršů, tentokrát takovýto:
„u
srdce
mě bolí
navíc jsem
… zmokl nastydl
a chraptím
skoro
jako
jef“
no, na to jsem musel přece reagovat, ve verších, v tak krátkých strofách moc nedovedu psát, vše spíše dechem a rytmem, snad i melodií se řídí, přesto mě zvrhle popadla touha si zaveršovat, resp. zarýmovat (dostávám často takové sms, většinou mě obchází trochu chlad, trochu mrazení, jako by na mě někdo sahal mokrou rukavicí, i když jsou lidé, kteří to dovedou s grácií i vtipem, těch je ovšem málo – např. Pavel Kohout na Hrádečku kdysi do návštěvní knihy: „Milá Olgo / milý Vašku / padnimajem etu čašku…“ či „Milý Vašku / milá Olgo / my tu byli slyškom dolgo…“), tedy v tom prahnutí jsem se ihned realizoval:
„pravila mi kdysi
slavná vln radiových postava
že prý jen potkani a krysy
musí jeden kvikot zastávat“
reagoval Milan K.: „jsem pro polyfonní bučení“ – musel jsem ihned kontrovat:
„zatímco herci spíkři ztroskotanci
musí nachlazení vyhledávat
já mohu v slastné ignoranci
na vypůjčeném gauči polehávat“
Indián M. K. vzklenul vznosně další větu, než znovu si potáhl z náčelnické dýmky míru: „jasně formuluješ mý myšlenky, srozumitelně mluvíš mojí řečí“ – šup, šup, sem, sem, další veršíky:
„dnes ihned po probuzení rozhod’ jsem se
že celý den jen ve verších budu mluvit
volně vázaných rýmovaných bez esence
jen k slovům lahodným se dnes budu tulit“
trochu jsem Milana nejspíš, starého bracha a člověka otrlého, zaskočil, ba zmátl, až mě další větou dokonce zalichotil, starý ironik, uznejte, že touto poslední piruetou jsem musel skončit, a pak zticha být „ako voš pod chrastom“, jak praví bratr Slovák, aby se mi náhodou ty rýmečky přec jen nezačaly dařit –
26. 7., Brno, Alfa Passage, 16:10