Poznámky cestou - Sobota 23. července 2011

víte, nebaví mě už to věčné skuhrání a žehrání na Evropskou Unii, máte jiný nápad, jak může Evropa přežít, než jako souručenství solidárních států? než jako, řekněme, Spojené státy evropské? co jiného chcete nabídnout? národní stát? to myslíte vážně? všude obchází strašidlo „nacionalismu“, s fanglemi různých interpretací, rovněž u nás ovšemže, znamená snad spojení suverénních států, v nutném kompromisu, i likvidaci „národa“, který ostatně dávno neexistuje? zkuste mi definovat současný „český národ“, jeho hlavní vlastnosti, charakter nějak tkvějící v tradici, v kontinuitě, zkuste mi toto společenství, společenství, v němž žiju (po Palackém přinejmenším mohu říci, že jako „Čech rodu moravského“, ale co s tím? kde Čechy? kde Morava? a kde to ubohé „česko“? a kde už vůbec „domov můj“?), nebuďte směšní, umíte se jenom distancovat, ironizovat a skuhrat, hlavně věčně skuhrat, jenomže svobodný člověk neskuhrá, svobodný člověk činí, byť by důsledky jeho činů byly tak málo viditelné, tak drobné, nevelké, ale v důslednosti dědictví otců, jinak si tuto zemi nezasloužíme, a po právu je nám rozkrádána pod nohama, tak nicotné cíle si klademe, tak ubohým věcem sloužíme, že slovo „národ“ v našich ústech už ani nemůže znít jinak než karikaturně, souhlasím zcela s Hilairem Bellocem, že „Evropa bez víry je mrtva“, s jeho slovem už dávno napsaným, v době, kdy ještě Evropa nebyla tak hluboko v jícnu pekelném, jako je dnes, dnes už se skrupulózní farizeové, z velké části reprezentující agnostickou a skeptickou evropskou politiku, ostýchají v základních listinách zdůraznit, ba vůbec zmínit „křesťanské základy Evropy“, bodejť, v takové historické amnézii (čti agónii), v jaké vězíme a jakou cynicky, bez uzardění předáváme dalším generacím –
23. 7., Brno, Alfa Passage, 13:21