Poznámky cestou - Pátek 29. července 2011

střípky ze včerejška, kdosi pořád mluví o „hrách“, nerozumím tomu, jak může někdo tak marnit život? „hra“ (Huizinga apod.) je pojem, ke kterému bych se chtěl ještě vrátit, hry, soutěže, nesnáším ty pojmy, i karty jsem přestal hrát (v r. 1986, poker hlavně, hrál jsem ho dobře, ale málem mě to zničilo), citát jednoho mladíka kdesi na Facebooku: „Počítačový hry mi zničily život. Štěstí, že mám ještě dva“, co dodat? nic, na ulici taky včera odposlechnuto: dvě malá cigáňata se dožadují koupení žvýkačky, „všechno jsem utratila!“ expresivně sděluje matka žadonícím: „tak si dejte pusu, no!“ uzavírá nápaditě, ba s poetickým nádechem, z „cestovního“ bločku vypisuju z předvčerejška, po té, co jsem při nějaké internetové komunikaci odlehčoval své sdělení slovy: „jdu si koupit něco k jídlu“, šel jsem, mouka mi došla, taky máslo, beru z regálu v samošce (super-hyper-marketu) mouku za 12 korun (k tomu hnusnému 11,90 už se vracet nechci), je to ovšemže mouka „špeciál“, a ještě v podtitulu dokonce „extra“, všechno je extra, všechno je super, všechno je špeciál, ale já bych chtěl konečně něco zase normál! víte, stejně si myslím, že nejhorší věcí na světě je lež, od té se všechno odvíjí, jakmile jsme na štíru s pravdou, končíme, už jsme vlastně skončili, je děsivé uvědomění, s jakou samozřejmostí se všude kolem lže, naprosto chladně, pragmaticky a zbaběle, mrazivá hrůza z důsledků vůči lidstvu jako celku mě obchází, miluju postavu sapéra Vodičky z Haškova Švejka, když se kdesi na jihu popral s Maďary, no, spíše je zmlátil, byl pak vyslýchán vojenským „auditorem“, a později, když o této příhodě vyprávěl mezi spolusoldáty, říká: „Kdybych proved’ něco nečestnýho, tak bych se nepřiznal. Ale když on se mě ten kluk auditorská ptá: Pral jste se? Pral. Ztýral jste někoho? Zajisté! Ať ví, s kým mluví.“ – opět: co dodat? opět nic –
29. 7., Brno, Alfa Passage, 12:51