Poznámky cestou - Čtvrtek 28. července 2011

lidé se děsí sršňů, mně ale uštědřil žihadlo jeden z této čeledě zcela nenadále, ač logicky, když jsem si ho při svém progresivní slepnutí spletl na dně prázdné vany s nějakým chomáčem textilu či čeho, chtěje to svinstvo vyhodit, zasáhl mě jeho nekompromisní žahavý rapír silou až překvapující, dost bolestivý šok, navíc při mých „alergiích“, jak mi byly před lety diagnostikovány, jsem přec jen pojal, jsa v bytě sám, mírné obavy, jak tento rasantní jed vlastně zapůsobí, zaškrtil jsem tedy ten nešťastný prostředníček pravé ruky a snažil se ranku vyždímat zuby, ta bolest mě opravdu překvapila, a trvala několik hodin, je dnes čtvrtek, a stále ještě je místo vpichu na dotek citlivé, pašák, takový sršeň, po tom neočekávaném útoku jsem si položil (odhadem snad v takové chvíli použitelné) léky ke dveřím a tam jsem taky asi 10 minut setrval, kdyby nastala abruptní alergická reakce, kdybych „přestával dýchat“, abych ještě něco mohl zachránit, je to rychlé, takovou reakci jsem zažil vícekrát, i v nemocnicích, je to boj o život a nesmírně záleží na lidech, kteří se právě kolem nacházejí, myslím, že mě dosud nikdy tento tvor nepoznamenal žihadlem, ač víckrát jsem nějaký ten exemplář vyháněl z místnosti, a snad i nějakého zabil, což dnes pokládám za nerozum (jako zabíjet vosy na pivních kelímcích), nemám buddhistické zábrany, ale cítím, že ten tvor je v mnohém užitečný a koná jen podle zákonů přírody a není důvodu ho mrzce vraždit, nějak poslední dobou více pociťuju rovnováhu mezi němým tvorem a člověkem, přičemž člověk má dost zničující tendenci tuto rovnováhu vychylovat z důvodů neobhajitelné hysterie a pověrčivých obav, ten hmyz (jsou pavouci hmyz? nejspíš ano, ale vynášeli se vždy z koutů a nechávali žít) má svou nezastupitelnou funkci v přírodní rovnováze, a pokud je někde příliš mnoho much, či příliš mnoho sršňů či vos, svědčí to o nějaké nerovnováze jiné, o níž, já ne-biolog, mohu stěží cokoli usoudit, ale znaje člověka a jeho hovadské chování k přírodě, kloním se jednoznačně na stranu toho hmyzu, těch sršňů, kteří o sobě dají někdy vědět i tak nepříjemným způsobem, jakým se to přihodilo v neděli po poledni mně, – ale abych kruh uzavřel, když jsem tu „bestii“ v momentě bodnutí odmrštil, dál jsem se o její osud nestaral, ani jsem už toho tvora nikde neviděl, teprve před několika minutami, dnes, už ve čtvrtek, jsem zahlédl jakýsi větší předmět v pavoučí síti, kterou toleruji v jednom zákoutí poblíž vany, při bližším ohledání jsem zjistil, že v síti vězí mrtvý sršeň, s tím nádherně výhružným černožlutým pruhováním, – pavouk-hospodáříček uklidil –
28. 7., Brno, Alfa Passage, 1:29