Nové zápisy – Úterý velikonoční 10. dubna 2012

vynořila se poslední dobou, především s ohledem na diskuse o tzv. církevních restitucích, spousta proticírkevních článků a pologramotných výpadů, nic nového, jen mne zarazilo, že hodně takových materiálů dostávám právě přes Facebook od „přátel“, většina těch článků začíná slovy „Česko, které patří k nejméně zbožným zemím na světě…“, proč si na tom tito psavci tak zakládají? to je snad nějaké mravní plus? současně žehrají na „stav společnosti“, ale současně s jakýmsi tupým zaujetím sviní tisíciletou tradici, o které navíc většinou vědí velmi málo, jaksi příliš oslněni souslovím „církevní restituce“ a „těmi miliardami“, vůbec neschopni úvahy, kde bychom, a zda vůbec bychom byli (což nepovažuju za žádnou výhru ostatně), kdyby přece jen ještě – zřejmě velmi malá – část něčeho, co snad by ještě bylo možno nazvat „národem“ – nežila v hlubších životních základech než v konzumu a tuposti televizních estrád a pivních magistrátních slavností a v telecím obdivu ohňostrojů a nákupních center, kam jsou sháněni lidé jako ovce všemi developerskými a marketingovými chytráky světa, opravdu nejinak než tupé anonymní otrocké stádo, prefabrikované materialistickým školstvím, zločinnou politickou reprezentací a vrozenou záští vůči čemukoli vyššímu, něčemu tak idealisticky nepratickému, jako je vědomí, že tento život nezačíná a nekončí v bůčkovém uspokojování potřeb a – mimochodem zpravidla zcela nezaslouženými – „sociálními jistotami“, co dokážete dát, když brát byste tolik chtěli? co vůbec jste schopni dát? nesoudnost panuje od horních pater bohužel i k těm nejnižším, na něž stále ještě nejvíc spoléhám, ale v takovémto „mediálním světě“? kde se dočtu něco o podstatném smyslu života? o skutečném hledání pravdy místo o policejních postupech a pseudosprávnosti soudních verdiktů? o přísném nakládání s malými zlodějíčky, v submisivním strachu z těch mocných, místo o rozhodování spravedlivé a nezávislé moci, „padni, komu padni“? s radostí jsem si onehdy koupil v antikvariátu „Epištoly Kutnohorské“, pokolikáté už? obchod, který jindy nebývá nikterak laciný, tentokrát po mně chtěl pouhých 5 K, celkem to odpovídá i tomu, co na přídeští knížky píše vydavatel (v některém z prvních let 20. století): „Co chceme? – Klerikálové ročně hází miliony sešitů své ohlupující četby mezi lid. My se brániti musíme. Za nejlepší prostředek uznali jsme předkládati širokým vrstvám lidovým spisy věhlasných mužů všech národů, kterými ukazují se cesty k pravdě. – Začínáme Havlíčkem, jedním z nejlepších lidí, jež národ náš v minulém století měl. Jeho »Epištoly« čtou se, ač před více než padesáti lety psány byly, jako novinka na naše poměry nahozená. Neklamný to důkaz, že jsme od r. 1848. v boji protiklerikálním neučinili ani kroku vpřed. Havlíček píše ryzí pravdu, jí také doporučujeme k úvaze. – Jsme nezištní, což viděti z toho, že za 10 h, poštou 14 h dáváme spis o více než 100 str., který by měl jinde cenu pateronásobnou. Jak budou naši čtenáři svědomití k nám, tak často budeme vydávati další čísla i ve větším objemu za tutéž cenu. Přichystány jsou ostatní protiklerikální spisy Havlíčkovy, Nerudovy, výbor z Machara, Renana atd. – Otevřeně jdeme proti tmě klerikální. Redakce a vydavatel.“ – ta drobná knížečka je edicí Pokrokových epištol, roč. I., čís. 1., které redigoval Dr. Richard Fischer, advokát v Olomouci, vydaných „Pokrokovým politickým spolkem pro Moravu se sídlem v Olomouci“ – je to pro mne zajímavé z hlediska vydavatelského (jak dlouho asi ten „Pokrokový spolek“ vydržel?), ale i tou čistou záští vůči Církvi, která ovšem u Havlíčka není, tam je vtip, humor, hořkost, pravý sarkasmus, hluboká a vpravdě humanistická emaptie, i rouhání samozřejmě tam je, ale jaké? dnes už nikdo se neumí ani rouhat! je to jen bezmocné slinění nevzdělaných lidí, kteří nedokáží zastřít svou zášť vůči čemukoli mravně a duchovně vyššímu, než je jejich hnojiště, v kterém si tak libují, nedokáží zastřít lakomství a kdoví který ještě ze smrtelných hříchů, domnívajíce se, že „tak to je“, že to jsou „fakta“, pravých historických faktů ovšem neznajíce, protože nedovzděláni na špatných školách, ztraceni v rozbitých rodinách, v rozbitém společenství, co z toho může vzejít? co vzejde z toho, když tzv. církevní majetek zůstane ve státních (nebo v čích vlastně?) rukou? což jsme si toho hospodářství, ve srovnání s kterým je turecké vzorem proudhonovských vizí, neužili dost? –
10. 4., Brno, Alfa Passage, 13:16