Nové zápisy – Středa 27. března 2012

onehdy jsem večer přišel na schůzku do Švandovy kavárny, spousta lidí, sotva si bylo kam sednout, přisedl jsem si k mladším přátelům, jen tak společensky, na schůzku zatím nikdo nedorazil, na lavici vedle se válelo několik výtisků Kulturních novin (z 2. 1. 2012), o nichž vím, že jsou dělány s velkou poctivostí a nasazením, jejichž však fádní, a pro mě dost nesnesitelný titul (něco jako „kulturní kavárna“ či „kulturní politka“) mě od nich permanentně, chtě nechtě odrazuje, slovo kultura, jeho skutečný obsah se ztrácí odevšad, aby se vracel pouze v názvech magistrátních odborů (které s kulturou zpravidla nemají nic společného a měly by být nazvány spíše „odbory chleba pro úředníky a her pro lid“), nicméně v těchto „Kulturních novinách“ nacházím na str. 4 článek Papež: Ekologie člověka jako základ politiky, hned v záhlaví cítím jasný a spolehlivý hlas soudného člověka, který za redakci píše: „Přinášíme výtah z projevu papeže Benedikta XVI. v německém Spolkovém sněmu (22. 9. 2011). Naše mainstreamová média jeho obsah – na rozdíl od německých – vesměs ignorovala (až na jediný poctivý a konstruktivně pojatý rozhlasový komentář Petra Holuba). Pokud papežovu návštěvu komentovala, tak polobulvárním způsobem zviditelňovala notorické protesty či nastolovala obvyklá provokativní protikatolická témata, jež ovšem nemají co činit s jádrem Benediktovy řeči. Ta pojmenovává jasně pochybné směřování dnešní evropské politiky, včetně té naší. V ní je člověk redukován na pouhou funkční jednotku v systému, jenž vychází jenom z požadavku funkčnosti, nikoli však z uznání lidské důstojnosti jednoho každého člověka, ani z uznání důstojnosti prostředí, které obýváme a které jsme nestvořili. Do nového roku se hodí papežovo poselství připomenout i v České republice.“ – čtu se zájmem od začátku do konce, připomínám si mnohé proticírkevní výpady z poslední doby, pramenící z aktuality obecného požadavku tzv. církevních restitucí, na nichž se však očividně projevují především všechny nízké „národní“ vlastnosti, „velmi silné emoce“, jak píše v jednom článku v Lidovkách Jiří Peňás, závist a nepřejícnost, k tomu tématu se ještě vrátím, právě proto, že ve svém přesvědčení představuju výstřední menšinu, – ale ještě k onomu záříjovému projevu Benedikta XVI, vypisuju si alespoň čtyři podstatné citáty (taková slova v běžném tisku čteme málokdy):
„Konečným měřítkem a základem … politické práce nesmí být úspěch a již zdaleka ne materiální zisk. Politika musí být snahou o spravedlnost a vytvářet tak základní předpoklad pokoje. Politik bude přirozeně vyhledávat úspěch, jenž mu vůbec otevírá možnost politického utváření. Avšak úspěch je podřízen měřítku spravedlnosti, právní vůli a porozumění právu. Úspěch může být rovněž svůdný a stát se tak cestou k falzifikaci práva a zkáze spravedlnosti. ‚Odejmeš-li právo, čím jiným pak bude stát než velkou loupežnou hordou?‘ řekl jednou svatý Augustin. … Služba právu a obrana před nadvládou bezpráví je a zůstává zásadní úlohou každého politika. …“
„Kde se vlády ujímá výhradně pozitivistický rozum – a to je ve většině případů našeho veřejného povědomí – jsou vyřazeny ze hry klasické prameny poznání étosu a práva. Tato dramatická situace se týká každého a zasluhuje veřejnou diskusi, k níž tento projev naléhavě vyzývá. …“
„Je-li pozitivistický rozum sám o sobě nahlížen jako dostačující kultura a všechny ostatní kulturní skutečnosti jsou vypovězeny do stavu subkultury, pak člověka redukuje, ba dokonce ohrožuje v jeho lidství. Hovořím o tom s ohledem na Evropu, v níž široké kruhy usilují o to, aby byl pozitivismus brán za společnou kulturu a společný základ zákonodárství, a vykazují všechny ostatní náhledy a hodnoty naší kultury do postavení subkultury, čímž Evropa ve vztahu k ostatním světovým kulturám svou kulturu ztrácí a zároveň jsou tak podněcovány extremistické a radikální proudy. …“
„Existuje totiž také ekologie člověka. Také člověk má přirozenost, jíž musí dbát a s níž nemůže libovolně manipulovat. Člověk není pouze sebeutvářející se svoboda. Člověk netvoří sebe sama. Je duchem a vůlí, avšak rovněž přirozeností, a jeho vůle je spravedlivá pouze tehdy, naslouchá-li přirozenosti, respektuje ji a přijímá sebe sama jako toho, jímž je a jenž sám sebe nestvořil. Právě takto a pouze takto se uskutečňuje skutečná lidská svoboda. …
Na tomto místě by nám mělo přijít na pomoc kulturní dědictví Evropy. … Evropská kultura vznikla setkáním Jeruzaléma s Aténami a Římem – ze střetnutí izraelské Boží víry, řeckého filosofického rozumu a římského právního myšlení. Toto trojnásobné setkání vytváří evropskou vnitřní identitu.“ (přel. Jana Gruberová) –
a co zbývá mému menšinovému vidění věci v této společnosti? s biologickým zaujetím sledovat mentální a morální kriplovství našich politických reprezentantů a jejich zločinných zákulisních loutkářů, pro boj s kterými ztrácí právě ta většinová společnost pod nohama jakoukoli oporu, zatížena svými materiálními pudy, na nichž se nedá postavit nic: ani kultura, ani krása, ani dobro, ani nejzásadnější smysl existence toho zbídačelého, ubohého, směšného, vpravdě malého – „česka“ –
27. 3., Brno, Alfa Passage, 14:21