Nové zápisy – Pondělí 5. prosince 2011

věta „nemám čas“ mě uráží, neznamená totiž nic jiného, než „nemám na tebe čas“, ano, je to v pořádku, do jisté míry, do té, jak je to upřímné, pak víme, na čem jsme, a ten člověk prostě do našeho života nepatří, neboť jeho čas, jeho život patří něčemu jinému, někomu jinému, to je v pořádku, den má 24 hodin pro každého, a každý člověk si s nimi může dělat, co chce, jakkoli si je řadit, rozdělovat, něco upřednostnit, něco potlačit, něco vyloučit, to je naprosto v pořádku, co v pořádku není, je obecný žvást, který má ještě horší podobu, a to: „není čas“, proč by neměl být? vždyť evidentně je, ale pro něco, pro někoho jiného, přemýšlím nad tím, na co vlastně já sám „mám čas“, na hodně věcí, proto taky více slibuju, než „čas“ je schopen umožnit, než jsou schopny umožnit okolnosti, jiní lidé, kteří „nemají čas“, a ten „čas“, v mé ideální mysli, pořád „jako by byl“, ale on vlastně taky není, svým způsobem, v jisté vůli, aby byl, dopouštím se jakýchsi přečinů vůči času, kterému stále říkám „postůj“, ale on běží, on běží jako u kohokoli jiného, jímá mě jen propast mého jiného chápání tohoto „času“, poněvadž se nemohu smířit s tím, že by „nebyl“, je to prosté, a zároveň velmi obtížné, protože využití času není žádnou zkouškou, žádnou zkusmou generálkou, je nevratné, omezené, drtivě a definitivně na tomto světě mizící v propadlu, přesto – stačí jen ubránit se frázi, nezaručenému žvástu, který nám slina na jazyk přinese, abychom „měli klid“, k čemu? pro koho? to zůstává vždycky otázkou –
5. 12., Brno, Alfa Passage, 10:04