Nové zápisy – Pondělí 16. ledna 2012

nemám potřebu se hádat s Milanem Kohoutem, jeho postoje pokládám za zajímavé, ovšem zajímavé většinou ve smyslu šaldovského zajímavého švába v polévce, kterého stejně vyhodíte, ač je zajímavý, v té polévce, je zvláštní, kde se bere ta zášť M. K. vůči čemukoli fideistnímu, bez čehož já osobně bych ani žít nemohl, nepokládaje se přitom za zbabělce, který by někam utíkal či se skrýval, ne, neutíkám, neskrývám se, už ani baťohy a kufry s sebou nenosím, jen síťovku na nějakou tu zeleninu, zlevněnou polívku (bez švábů), na levné mléko, které mi k stáru ještě stále chutná, obdivuju zaujetí Milana K., s nímž posílá na Facebook svůj nejnovější „poster“ se slovy: „fucking god / do not waste / your time / fishing for / compliments“, proč mi říká, co mám dělat? nezacházel bych ze své strany tak daleko, nemám důvod, protože opravdu nic nevím o duchovních věcech než to, čím dýchám, pro co mé srdce buší a duše se chvěje posvátnou bázní, a radostí nesmírnou současně, nebo pláče nad vlastní ubohostí, kdykoli jsem duchovně opravdu zasažen, což se mi děje často, a nejen v kostele, jedna ze starých moudrostí, které jsou pro mne zřejmé, zní: „Kdo se neklaní Bohu, padá do prachu před bludem“, je taky zajímavá poznámečka od jednoho FB čtenáře pod K.-vým posterem:
„Petr Sladký nás v jednom z Křesťanských magazínů České televize varuje před pocitem opečovávaného kuřete! Kuře je totiž chlácholeno zkušeností z průběhu svého dosavadního života, že jeho budoucnost je spojená jen s pozitivy, do chvíle, než… přijde řezník. Řezník je tedy pro něj kategorií filozofické ‚černé labutě‘.
Dle Petra Sladkého máme býti ve střehu před řezníky a černými labutěmi a mít napaměti, že máme v životě jedinou jistotu, že je zde někdo, kdo nás bezvýhradně miluje!
Jak ten člověk došel ke skálopevnému přesvědčení, že Bůh není černou labutí, je jen mezi ním a jeho Bohem.
Mou vírou jest nyní díky Petru Sladkému toto ponaučení: Bůh je stejně černá labuť jako každý jiný řezník…“ (Hugo Fibiger)
pěkná terminologie, Benjamin Kuras o té věci píše takto:
„‘Black swan‘ čili černá labuť je pojem, který se rychle zabydluje v terminologii filozofické, ekonomické, psychologické, politické a prognostické. Znamená nepředvídanou a neočekávanou událost, která ostatní události zamíchá a změní tak, že věci nepokračují, jak bývaly, jak se očekávaly či předpovídaly a má na další vývoj mnohem silnější dopad než události obvyklé.
Od Davida Humea jej převzal a filozoficky rozpracoval v Americe usazený libanonský křesťan Nassim Nicholas Taleb, erudovaný filozof a úspěšný burzovní makléř, jehož první kniha Fooled by Randomness (Ošálení náhodnostmi) mu vysloužila pověst ikonoklasta čili bořitele zavedených uctívaných model a modelů myšlení a ‚hlavního disidenta Wall Streetu‘. Byla převážně o roli náhod a štěstí v ekonomickém a finančním úspěchu. Druhá, The Black Swan (Penguin 2008), rozšiřuje úlohu náhod do všech oborů lidské činnosti a historie.
Událost klasifikovaná jako černá labuť se vyznačuje třemi hlavními vlastnostmi:
1. Je neočekávaná a nepředvídatelná, neboť její možnost nevyplývá z žádných dosavadních zkušeností.
2. Má obrovský účinek.
3. I přes svou nepředvídatelnost se (díky lidské potřebě vysvětlovat a kategorizovat) dodatečně a zpětně stává vysvětlitelnou a téměř logickou.“
co já tím získávám? co s „černou labutí“ a (případně jejím) řezníkem, na náhody nevěře? způsob mé víry jde úplně jiným směrem než v takovýchto eschatologických děsech, jistě existuje něco jako „pravda“ a něco jako „blud“, buď jedno, nebo druhé, tertium non datur, ukaž, co umíš, projev se, jak umíš, podle ovoce svého pak půjdeš na paškál, to útočení na „všechna náboženství“ z pozic „militantního atheisty“ (M. K., tak se deklaruje) mi připadá zvláštní, zábavné a tristní současně, je to přesně to, na co by se mělo útočit, co by se mělo soudit? deptat? co potom zbude? něco jiného než naprostá anarchie a svévole v počínání bezskrupulózních mocných, „jejichž bohem břicho (čti: peníze, moc a sláva) jest“? já za sebe mám raději slova evangelní, např. ta o pokladu – thesauru (Ubi enim est thesaurus tuus, ibi est et cor tuum) – „Kde je poklad tvůj, tam je i srdce tvoje“, člověk buď stojí ve světle, nebo ve stínu, je možné různé ranění slepotou, a jistě nemohu vyloučit, že při těchto úvahách sám jsem slepotou raněn, nemohu však jinak, než svým způsobem i o tom takto vydávat svědectví, třeba i o té slepotě, která se jednou v pravém světle pravou slepotou ukáže, nebo bude naopak shledána počestným viděním, které sloužilo dle svých možností, dle svého úkolu, dle svých sil, ale rozhodně dle svého srdce –
16. 1., Brno, Alfa Passage, 17:25