Nové zápisy – Neděle 4. března 2012

pro mě bylo vždycky velmi podstatné, jak k penězům přicházím, vydělával jsem si různým způsobem, ale vždycky v tom byla základní orientace nezávislosti, vášnivé vnitřní svobody, po státních zkouškách z filosofie a angličtiny v roce 1974 jsem ihned šel pracovat do hospod, nebylo možno „veřejně“ se zabývat filosofií, nebylo to pro mne (ne tak pro jiné, kteří pak během patnácti odporných a devastujících normalizačních let na různá místa veřejného působení, včetně universit, nastupovali) vůbec možné (když pominu kosmetický fakt, že z „filosofie“ se stala „občanská nauka“, ktera byla zcela odvislá od vládnoucí ideologie), můj základní číšnický plat před zdaněním byl 1.306 korun, výplatní pásky jsem nestudoval, a nikdy potom od té doby, přišly peníze, vydělané mým svobodným rozhodnutím k práci, a ty peníze jsem pak nejrůznějším způsobem používal, čím jich bylo víc, tím víc pak způsobem, na nějž rozhodně pyšný nejsem, pak se doba přesmykla, čas oponou trhnul, a já se už definitivně do „veřejného“, oficiálního, institucionálního prostoru nikdy nevrátil, nabízela se sice jakási možnost na olomoucké universitě, ale tu jsem – po dvou třech dnech euforického zvažování, přemýšlení a sumírování na lůžku novosmokovského sanatoria OLÚRCH – po zralé úvaze zavrhl, uvědomiv si svou nedostatečnost, svou patnáctiletou hospodskou zanedbanost, a především jsem si vědomí jednoznačně koncentroval na důslednost, že z jednoho životního činu či rozhodnutí vyplývá další, a z něho pak zase další a další, právě v takovéto důsledné řadě, není návratů, nutno pokračovat takto, a takto neochvějně důsledně, při svých zásadních principech ve skutcích i slově, bez oprav, bez změkčování, jen stále a stále tímto důsledným směrem, a tento směr, tato maršruta mě konec konců přivedla i k dnešnímu dni, k dnešní Druhé neděli postní, kdy dokončuju třetí číslo poutních novin, kterému jsem v listopadu loňského roku dal jméno „Provodov“, je to jméno magické, nádherné, o všem vypovídající, i o tom „provádění“ či „provázení“, z místa na místo, od bodu života jednoho k bodu druhému, v naprosté důslednosti činů, pod dohledem toho nejzásadnějšího Průvodcovství, které nemá lidské omylnosti, které vyciťujeme, kterému důvěřujeme, kterému se bezmezně a bezbranně oddáváme, navždy už prostě jen – Provodov, nebude jiného, není potřeba jiného, netoužím po jiném, toto (průvodcovství) mi nadosmrti stačí, skryje se pod ně vše, i veškeré tápání a nejistota, veškerá nepřesnost vidění, všechny další „experimenty“, jen ta záře, ta hvězda na horizontu bude a je stále stejná – Provodov –
4. 3., Brno, Alfa Passage, 13:53