Nové zápisy – Neděle 18. března 2012

sen při poledním zdřímnutí, prozářený sluncem, jsem někde na letním bytě, vidím své známé (třeba Z., R. P.), jak vyučují v uličkách starého města děti umění výtvarnému, ale nejen tomu, i jiným „společenským vědám“, také na cestičkách, které vedou ven z města do přírody, vše zalito jižním sluncem, vidím, že přijel taky M., stojí opřen o bílou zeď jednoho z domků starého města a usmívá se, má na sobě tmavě hnědé sako, říká, že se dohodli na jakémsi odpoledním programu s jedním manželským párem našich přátel, pořád se usmívá, říkám mu, „jsem rád, že’s přijel“ a nakláním se, abych se na stvrzení dotkl rukávu jeho saka, pak M. vidím v podkrovní místnosti domu, kde sám bydlím, obsadil si kout uhlopříčně proti mé posteli, která je hned pod jedním z oken, jimiž do rozlehlé místnosti padají zlaté sluneční paprsky, M. sedí na posteli a směje se, v ruce láhev s pivem, kterou se snaží otevřít: „Hlavně že jsem si vzal osum lahváčů! A hned druhej nemůžu votevřít…“ o levou zkosenou stěnu stojí opřeny tři obrazy, dva jsou dokončené, na tom třetím, vpravo, M. pracuje, v ruce paletu, štětec, dokončený obraz vlevo je trochu abstraktní, nevýrazný, hodně hnědé a červené, bez nějakých jasných kontur, ten prostřední je jakoby holograficky „pohyblivý“, je na něm nahé torzo nějakého chlapíka (M.?), který se kroutí doleva a doprava jako břišní tanečnice, M. mi vysvětluje princip té „vizualizace“, místo, na které se dívám, současně mění to, co se mi jeví periferním viděním, vzniká tak dojem, že postava se hýbe, při každém pohledu na jiné místo obrazu, moc tomu sice nerozumím, ale postava na obraze se opravdu hýbe, v jakési pohybové smyčce sem a tam, obraz, na kterém M. právě pracuje, je úplně jiný, nějaká „národní“ manifestace, davy lidí, červenomodrobílé vlajky, hodně světla, M. otvírá další lahváč, v kterém je však červená barva, podobně jako v ostatních lahvích barvy jiné, dál pokračuje v malbě, probouzím se –
18. 3., Brno, Alfa Passage, 13:42