Nové zápisy – Neděle 15. ledna 2012

je už po půlnoci, dám zde tedy drobný příspěveček na další den, když jsem si chystal včera citát ze závěru Zapomenutého světla, nemohl jsem na předchozí straně přehlédnout tato známá, jedinečná slova: „… Ale jsou květiny, které rozkvétají a voní jenom v noci. A také jsou motýlové, kteří poletují a se radují jenom v noci. Takový lišaj smrtihlav. A jeho smutná Oenothera.
Jsou pravdy, které mudřec všechněm lidem mluví,
jsou takové, jež šepce svému národu;
jsou takové, jež svěří přítelovi,
jsou takové, jichž nelze říci nikomu.
Jiná jest pravda jeptišky a jiná jest pravda hulánského rytmistra; jiná je pravda hraběnky a jiná jejího voláka, tj. toho deputátníka, co jezdí s volima. Jiná jest pravda Silvestra M. Braita, jiná je pravda P. Emiliána Soukupa, jiná Josefa Floriana, jiná Jaroslava Durycha, jiná Otokara Březiny, jiná pana továrníka Sáblíka, jiná hraběte Harracha, jiná pana děkana Richarda Tenory, který mně tyká, jako cigánka tyká své vši – a nejsmutnější ze všech pravda Jakuba Demla.“ – vynoří se sem tam někdo kolem mne, kdo papouškuje o Jakubu Demlovi hloupé školské fráze nedoučených češtinářek, či nedej Bože přeučených občankářů, a já zuřivostí bělám, rudnu, dusím hněv nad tupostí lidí zlomyslných, až nakonec musím přiznat dle výše vypsaného, že nepochybně jiná je i pravda přeškolené ruštinářky, která beze studu peskuje děti zase kvůli něčemu jinému, než druhdy byly leninsko-materialistické citace o „(samo)fotografování reality“ – je Druhá neděle po Zjevení Páně, po Epifaniích, a já si zkroušeně pročítám slova epištolní, která na dnešní den připadají, tak jak se dříve v kostelích čítávala: „Bratři! Majíce podle milosti nám udělené dary rozdílné: buď proroctví, užívejte ho v souhlase s věrou, nebo úřad, spravujte jej, nebo kdo dar poučování, poučuj, kdo dar povzbuzování, povzbuzuj, kdo rozdává, čiň tak v prostnosti, kdo jest představeným, buď jím s pečlivostí, kdo činí milosrdenství, čiň je vesele. Láska budiž bez líčenosti. Nenáviďte zlo, přimykajíce se k dobru. Láskou bratrskou se vespolek milujte. Úctou se vzájemně předcházejte, v pečlivosti nebuďte liknaví; duchem buďte vroucí, služte Pánu, v naději se radujte, v soužení buďte trpěliví, na modlitbě vytrvalí, s věřícími v potřebách se sdílejte, pohostinství prokazujte. Dobrořečte svým pronásledovatelům, dobrořečte a nezlořečte. Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. Buďte stejného smýšlení o sobě vespolek, nemyslete vysoko, nýbrž spokojte se s nízkým.“ (z listu sv. Pavla Apoštola k Římanům (12, 6-16) – přesná slova pro tuto chvíli, abychom nezapomínali „radovat se s radujícími, plakat s plačícími“ a bránili se všemožně – hřešit s hřešícími – kamž nepochybně taky často klesáme –
15. 1., Brno, Alfa Passage, 00:59