Nové zápisy – Neděle 11. března 2012

včera v noci mi po internetu posílá znamenitý citát, který mi hovoří z duše, jak už to u jeho zásilek bývá, básník Mirek F.: „Tlak lidového úzu zjednal velkou frekvenční převahu dokonce i tvaru Češi nad tvarem Čechové – do té míry, že tvar Čechové začíná již působit strojeně a trochu archaicky. Je to případ velmi pozoruhodný, protože jde o slovo pro každého Čecha tak ústřední, přičemž ustupující široký tvar Čechové je pro náš jazykový cit obdařen majestátem národní důstojnosti, po jakém ve tvaru ‚Češi‘ není ani památky. Dávám plně za pravdu Arnovi Novákovi, že vystoupil proti tvaru Češi v textech spisovných a nemělo by se to trpět. Jakpak mají a budou JINÍ říkat národu, který má své vlastní jméno v úctě tak malé, že zahodí nejpřirozenější mluvnický nástroj, jímž to jméno nabývá na váze a důstojnosti?“ (Pavel Eisner, Chrám i tvrz, 1946) – je to téma, o kterém píšu permanentně, zoufale, marně a zbytečně –
11. 3., Brno, Alfa Passage, 13:56