Další poznámky cestou – Úterý 1. ledna 2013

není potřeba na všechno reagovat, naopak, někdy je lépe mlčet, přestože jsem si, jak doufám, uchoval jistou citlivost pro rozlišování věcí důležitých od pouhých efemerid, jako bych někdy už patřil do jiného světa, do světa vzpomínek, kdy rodiče děti neoslintávali, ale milovali, kde titíž rodičové na sebe vzájemně nezvyšovali hlas, kdy nesli společné břímě, každý sám za sebe, a přitom společně, kdy doba nebyla uštvaná automobily, ničícími svět i duši člověka, kdy realita a její posuzování bylo bráno trochu za jiný konec než ekonomický, výdělečný, ziskový, kdy za zemi, za přátele, za rodinu se umíralo s mužnou samozřejmostí, kdy všechno ještě nebylo tak vykloubeno proti člověku a jeho individualitě a smyslu vůbec jeho existence na světě, včera celý večer poslouchám bouchání dělbuchů, proč? dělbuch, pyrotechnika, ohňostroj má přece smysl jen pro jakýsi předěl, pro tu nešťastnou půlnoc, cožpak více nutně musí být více? ne, žil jsem v podivném totalitním režimu celých čtyřicet let, ale přesto si myslím, že to nebylo pouze mým tehdejším mládím, že svět se mi zdál jaksi normálnější, a vztahy od člověka k člověku blízké, hlubší, neokoralé „informačními technologiemi“, nikdy jsem ostatně nepochopil, o čem mě vlastně ty dnešní technologie „informují“, o něčem, co ke svému lidství potřebuju já, nebo o tom, co potřebují tito „technologové“? ne, jsem dalek toho, abych cokoli vzdával, jen uvažuji nad lidstvím, které je kolem, zmanipulované technikou a médii, a nemohu ustat v jeho poměřování s lidstvím svým, začínáme další rok dlouhé numerické řady, zvažujeme, co dál, já za sebe se opět pokusím o kontinuitu, tentokrát v interiéru, který zahrnuje velký výsek skály jednoho z brněnských pahorků, skály, jejíž stáří odborníci odhadují na 725 milionů let, a to je dobrá připomínka –
1. 1. 2013, Brno, Alfa Passage, 15:03