Další poznámky cestou – Středa 2. ledna 2013

dovídám se, že v Praze (a nejspíš i jinde) na Silvestra „házeli petardami po lidech“, napadá mě, že – jak se frázovitě často říká – „všechno souvisí se vším“, změtení, změtení v slovech, zmatek v činech, už dřív jsem se chtěl zmínit o tom, jak mě zcela vykolejuje obchodní značení některých jogurtů nebo quasijogurtů jako „smetanové pokušení“ nebo jinde „sladké pokušení“ apod., změtení slov, s těmi petardami je to zrůdnost, ty přece vždycky měly vyjadřovat radost, zde prostředek mezilidské agrese, je to pomatení jako v tolika dalších věcech, z negativního se stává pozitivní, nikoli paradoxem, nýbrž prvoplánově, „probuď v sobě démona!“, nemusíš, už Ti rajtuje po hřbetě, v bohoslovném slovníku najdeme definici „pokušení“ takovouto: „Pokušení je všechno to, co přímo navádí vůli ke hříchu. Pramenem pokušení vnitřním je žádostivost, vnějším svět a ďábel. … Proti pokušení se bráníme jednak přímo obnovou předsevzetí nehřešiti, modlitbou, bdělostí atd., ale také úvahou; tato se doporučuje zvláště u pokušení k nenávisti, duchovní lenosti a hněvu; úvahou lze dobře poznati zhoubnost těchto vášní…“ atd., tedy změtení v ustáleném smyslu slov, z wildeovského paradoxu se ale nemůže stát „pravda“ (ani březinovská „pravda okamžiku“), stává se z něho jen hloupá trivialita, která nechápe slovo „hřích“, ztráta tohoto pojmu a nepochopení jeho významu je větší tragédií než činy samotné, ztratíme-li pojem hříchu („vědomého přestoupení zákona Božího“), co nám zůstane? neschopnost rozlišit cokoli dobrého od čehokoli špatného, dlouze by se o těchto věcech dalo psát, ale snažím se držet jen „reality“, a to především současné, toho, co vidím a slyším kolem, jistě, všechno v posledku se týká i Církve, jejímž jsem nehodným údem, ta jako viditelná „instituce“ je na očích nejvíc, zde se také „láme chleba“, zde je možné mnoho věcí poznat a naučit se, pro toho, kdo chce, pro toho, kdo vidí, pro toho, kdo slyší, performer Milan K. – zpravidla nejvíc kolem Vánoc – vytáhne do „protináboženského boje“, naposled píše, po nějaké své performanci, v Plzni snad, že chtěl „upozornit na sexuální skandály v církvi“, proč má tuto potřebu? dovídá se snad normální člověk, čtenář novin a sledovatel televize, o Církvi taky něco jiného? nikoli, „sexuálními skandály“ tyto „infromace“ začínají a končí ještě případně „restitučním lupičstvím“, a prakticky ničím k tomu, aspoň v tzv. masmédiích, téměř všude narážím na „běs antiklerikální“, který je někdy až grotestní, představuju si M. K. s frygickou čapkou…, ale kdeže je dávná Frýgie, kde Liberté, Egalité, Fraternité? pro jistotu si aktualizuji definici skrze Google a dočítám se: „Frygická čapka byla vyráběna z rozličných látek – plátna, vlny nebo kůže. Za Francouzské revoluce se stala symbolem svobody a nezávislosti. V současnosti je tento tvar čapky znám spíše v souvislosti s animovanými postavičkami Šmoulů.“ – to poslední jsem nevěděl, ale myslím, že právě na tomto bodě končíme, na těchto „animovaných postavičkách“, jak v interpretacích významů slov, tak v činech –
2. 1. 2013, Brno, Alfa Passage, 13:47