Vladimír Jaromír Horák
Vladimír Jaromír Horák, *1960, básník, publicista a umělecký
fotograf. Formuloval podstatu
uměleckého směru DeDeArt
Photography. Hledač krásy
a dobra, neustále pendlující mezi
pozicemi zvědavého a po životě
žíznícího povaleče a darmošlapa,
který balancuje na hraně rezavého
a tupého nože nořícího se do slizu
banální reality … Při hledání
vlastního smyslu života vystřídal
množství nejrůznějších zaměstnání,
míst pobytu, partnerských vztahů
i životních rolí. Pracoval jako řidič
kamionu, traktorista, dlaždič,
kopáč, zootechnik, krmič, dělník
ve stavebně restaurátorské skupině,
antikvář, vedoucí kulturního domu,
technik a kreslič archeologických
výzkumů, etnograf, kameník,
kulisák, a do nedávna přednášel
sociologii, sociokulturní antropologii
a světová náboženství na Ostravské univerzitě v Ostravě.
Studoval v Přerově, Olomouci a v Brně. Žil v Olomouci a na hanáckém
venkově. Několik let pobýval v německém Bingenu nad Rýnem
a v Osnabrücku. Uspořádal více než padesát výstav a autorských
čtení poezie, mimo Českou republiku také v Rakousku a v Německu.
V současné době žije v Ostravě. Je otcem tří dětí. Největší radost mu
dělá jeho nejmladší dcera Franziska, která je nadějnou baletkou
a klavíristkou …
Vladimír Jaromír Horák svou tvorbu charakterizuje takto: Kdo máš uši k slyšení slyš, kdo máš oči k vidění dívej se, kdo máš duši neumírej … Doba i místo, ve kterém žijeme, i když to jsou substance jakkoliv šedé a nudné, často navozující pocit odporu a zmaru, přinášejí přesto mnoho zajímavých impulsů a vzrušujících momentů. Tyto impulsy, které pronikají do našeho nitra, vnímáme nepřímo, podvědomě, bočním viděním. Přesto právě tyto vlivy určují celé naše vnímání a prožívání skutečnosti. V každodenní šedi pak hledáme vnitřní svobodu, radost a naději, pocity, které nás povznášejí nad profánní kal a dávají nám možnost zvednout se do nepoznaných a tajemných sfér …
Teprve s hlavou na asfaltu si uvědomíš, o co vlastně jde …
DNO #23
Květina potěší