Květina potěší – Vladimír Jaromír Horák

DIVA PULCHRA IGNOTA

Ve tvém oku slunce rozpálené až do běla
v kovovém svitu úplňku
s hvězdami na ztemnělém pozadí
s křivkami mléčné dráhy …
… tvé tělo v mezihvězdném prostoru
krásné jak zbytky fresek na kostelních stěnách
s nohou laně ladnou jak ptačí zpěv
má můzo …
z jabloně trhám ovoce vzácnější než ambra
v mé hlavě velký třesk
tvůj hlas jak tóny varhan kdesi v dáli
vlas havrana, ruka bohyně
ňadro plné života a štěstí
tvé lůno …tlukot srdce v mé hrudi …
… má lásko …
… ničíme své duše i těla
v nekonečné touze, která nepřechází
hledíme do věčnosti
kde andělé zpívají oratorium …
… stínů a světla …
 …padáme do propasti
tak hluboké …
… držím tě ve svých pažích

Tak jako dýka ve tvém břichu

Tvůj dech hluboký je
tak jako dýka ve tvém břichu
zaražená po střenku

Tvůj dech je černý
čpí sírou a čpavkem
jako dech draka z pohádky,
který unesl královskou dceru
někam mezi skály
do pustého lesa
a nechce ji vydat
žádnému z rytířů,
kteří pro ni nasazují
svůj život.

Tvá ústa jsou rozeklaná
plná výmolů a děr
plná zkázy a rzi,
která se dál drolí a rozpadá
na nepatrné kousky,
kterými je poset tvůj povrch.

Tvé tělo je rozervané
plné cárů a střepů
plné šrámů a hnisavých ran,
které se hojí
jen velmi, velmi pomalu.

Tvá duše je černá
černá a hrubá
plná démonů a čar
plná skřetů, pavouků a hadů,
kteří obepínají tvé tělo
a dusí tě tak,
že už skoro nemůžeš ani dýchat …

Tvá duše s vyplazeným jazykem,
plným zvratků a slin
černá duše, šedá duše,
ve všech odstínech,
rezavá a čpící rozkladem a jedem,
rozkladem smíšeným s nadějí,
s nadějí na uzdravení,
s nadějí, na kterou čekáš,
s nadějí, která možná nikdy nepřijde …

Čert

Potkal jsem čerta
s uraženým rohem
a s jedním kopytem
motal se po cestě
a do půli pasu byl nahý.
Měl vystrašený výraz,
tvářil se zle a koulel očima.
A řval
jak raněné zvíře řval
asi mu byla zima
nebo měl hlad
nebo se bál.
Asi se opravdu bál
asi chtěl být v pekle
a ne někde na ulici
v tajícím sněhu.
To přece není nic pro čerta
zvlášť v dnešní době.

Utíkal po cestě
a asi nevěděl kam běží, a ani proč
a pak se zastavil
a jenom tak stál a hleděl.
Netrvalo to dlouho
a najednou měl v rukách saxofon
a začal hrát
a tehdy mě začalo mrazit
protože začal hrát tak, tak krásně,
že jsem se rozplakal.

A potom z ničeho nic zmizel
to umí jen čert tak zmizet
a mě zůstal jenom prázdný pocit
prázdný a velmi nepříjemný

prázdný a nepříjemný

V ďáblově stisku

Vítr rve listí z polámaných větví
unavených jabloní zemdlených věkem,
které už ani nerodí šťavnatá jablka,
tak jako kdysi.
Vykotlané kmeny, plíseň a smrt …
plazíš se po břiše, rozedraném do masa
a hekáš úzkosti jak zbitý pes
chceš křičet, ale jazyk ti vyřezali
a přibili na jednu
z těch zmírajících jabloní …
dotěrný ťuhýk zpívá svou vtíravou
nekonečnou píseň,
která podle pověr předpovídá smrt
volá tě, až se krev zastavuje v žilách …
… poslechneš ho?
Začíná pršet, z oblohy zakalené
ocelovou šedí …
nářek dítěte uprostřed noci …
děravý okap uprostřed večerní bouře
jak skořápka na rozbouřeném moři …
 …k ránu se usíná nejhůře
a sen nepřichází
sepjaté ruce na hrudi
v ďáblově stisku …
 …bdíš

Kolotoč s houpacím koněm

Proti běhu hodinových ručiček
točí se a točí …
kolotoč s houpacím koněm
a s klaunem
který se vůbec nesměje …
… barvy se mísí se světly
chceš ho zastavit,
chceš nasednout,
vztahuješ ruce a svíráš je v pěsti,
ale zastavit ho nejde, pořád se točí
dál a dál …
… klaun si utírá čelo do kapesníku.

Volný pád

Jazyk zapadlý v ústech
padající listí z usínajících stromů
předhozen psům
jsi rván na kusy
cáry masa nasycené krví
zabalené do bílého plátna …
… tak odsuň ten balvan
a vyjdi z hrobky
do skály tesané,
slunce je v ohni
i na sklonku dne
je horko
těžko se dýchá
horko k zalknutí
v podlitinách zkrvavených očí
hledících do prázdna …
… hledáš domov

Jsi bezradný
jak šedavý pták,
který hledá své hnízdo
v právě odřezané větvi stromu,
jak pták,
který se neustále rozpačitě vrací
k místu řezu …
… za kterým ale nenalézá nic …
… než prázdný prostor.

Balancuješ na provaze
a po čele ti teče krev
lepkavá a teplá
jsi bičován větry
snažíš se letět
ale tvá křídla
tě nemohou unést
a tobě zbývá už jen jedna možnost
poslední, opravdu
poslední možnost …
… už ti zbývá jen volný pád …

KVĚTINA POTĚŠÍ

Ve snu jsem dnes v noci
uviděl pana Bolenta,
který vždy stával
v centru města u hodin
a prodával květiny
a medvědí česnek.
Mluvil jsem s ním
a on mluvil se mnou.
Říkal jsem mu,
že jsem ho dlouho neviděl,
a že jsem rád, že ho zase
po dlouhém čase vidím.
Rázovitá ostravská figura
pan František Bolent
vždy milý, usměvavý,
pověšenou na stolku
na níž stála pouze dvě slova,
květina potěší …
Dnes jsem se šel k hodinám podívat
a on tam nebyl …
Ani nevím kam se poděl
jestli ještě žije
a jestli se mu daří dobře
doufám, že ano,
a také doufám,
že ho ještě někdy uvidím …
s tou svou ručně psanou cedulkou

pan_bolent

Kalendář akcí

M T W T F S S
 
 
 
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
31
 

Nejbližší akce