Tudy ne! Tak kudy? Jinudy? -- Homér

•••

Tudy ne!
Tak kudy?
Jinudy?

Je tady dost
zbytečný ostudy

Když všecko je
navopak
naruby

Tudy ne!
Tak kudy?
Jinudy?

Louky města

Louky města

Když se setmí
vůně černých květů
a ticho
vůně zpustlých zahrad
a prázdno
V noci kapky deště ulpívají

Mizí mezi šterkem kamení
na břehu řeky
kde svědomí nechodí spát

Morbus civilizace – Homér

MORBUS CIVILIZACE

Kamenné svědomí -- Homér

Kamenné svědomí

Až po kolena se budeme brodit
v blátě předsudků a nepochopení
o kamenné svědomí se budou odrážet
šípy lásky i nenávisti
neschopny se dostat k nám

Tantra Bensko

Tantra Bensko je americká terapeutka, spisovatelka, modelka... jak uvidíte z dotazníku, tak se skutečně věnuje ledasčemu. Nevím do jaké míry hraničí její aktivity s okultismem, mysticismem, pornografií nebo čímkoli jiným.

Náhodný divák -- Tantra Bensko

Okna obraznosti byla dnes umyta pastou... nikdo se nedíval. Pasta byla měkká a vlhká, neprůhledně bílá. Rozmývadlo je hodně huňaté, absorbuje hodně vody, nemusí se často namáčet. Okna to milovala... dotyky dlaní... tabule klouzaly naproti, pomalu, krouživými pohyby... celou plochou skla. "Hlaď mě." požádala mě okna obraznosti a sundávala si tričko přes hlavy.

Hodina duchů -- Tantra Bensko

Přišla jsem s půlnocí... příchází půlnocí. Ještě se mi nic takového nestalo ani nevím jak to popsat. Vím, nikdo se nedíval, když jsem jako sova otočila hlavou okolo a uviděla všechny za sebou seřazené půlnoci, jak mě obklopují.

Morytáty -- Homér

Jůra


Jůra byl dobrák od kosti
a v Pánaboha věřil.
Spáchal však vraždu z vilnosti
na lichvářově dceři.


Jůra pocházel z Podluží,
když hlad měl, louskal šváby.
A lichváři nic nedlužil,
jen pro potěchu zabil.


Nesmíme býti pokrytci --
vrahem jest každopádně.
Už napínaj ho na skřipci
a zatápěj mu řádně.

Malý pojednání – Homér

Vliv prostředí

Rozbije Rozdupe Rozmaže Rozředí
Člověka dost rozředí
Prostředí
(L.V. – Nebezpečí nemožnosti)

Ulice mi není dost široká. Svět přetavenej do jedné úzké uličky, do které se musíme všichni vejít. Vede z jedné světové strany ne druhou, ale kam vlastně? Šel jsem za davem lidí, řekli mi, že na konci mě něco čeká. Šli jsme tak: už mnoho let. Dostal jsem najíst a každou noc se vyspal v teplé posteli, abych mohl ráno zase pokračovat v cestě. Domy, které lemovaly cestu byly šedé a fádní, ne, vlastně to byly jen zdi. Konečně jsme došli na konec cesty, kde nás nějaký člověk seřadil do dlouhé fronty. Když na mě došla řada, ukázal mi obrovskou nahnutou plošinu. Viděl jsem několik opilých lidí, kteří se potáceli sem a tam. Kousek odtud se nějaký šílenec pokoušel zpodobnit Boha. Na šibenici se houpala Villonova mrtvola, zpola už strávená vzrostlým konopím, které neměl kdo sklízet. A pak, až za tím vším to všecko drtila obrovská mašina, ze které vypadávaly slisované balíky, které se vracely zpět na počátek cesty. Pak mi ukázal na druhou stranu. Po rovné silnici šli lidé a drželi se za ruce. Potom si připravili píchačky a vešli do vrat veliké fabriky. Dlouho jsem neviděl nic, až na obzoru se lidské postavy rozplývaly do prostoru, aby se staly součástí atmosféry. Dostal jsem tři vteřiny na rozmyšlenou. Šlápl jsem do prázdna …

Poslední deja vu -- Homér


Bylo to ve čtvrtým brněnským obvodě plným
špinavéjch činžáků, kde nikdo nebydlí
a fabrik, kde nikdo nepracuje
a zakouřenejch hospod se zažloutlejma záclonama
od startkovýho kouře,
s vývěsníma štítama krámů, kde se nic neprodává,
ve čtvrti plný cikánů a kolejí
a vlaků a tramvají,
co jezděj sem a tam
a ulic, o kterejch nikdo neví,
jak se vlastně menujou, co nikam nevedou

Syndikovat obsah

Kalendář akcí

M T W T F S S
 
 
 
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
31
 

Nejbližší akce