SLÍPKU ŠTÍPLA

Sežrala nám slípku liška
Ukradla a znásilnila
K čemu je mi teďko výška
ruku jsem si naslinila.

Tak logicky, ode dveří
Jdu s tou rukou nasliněnou
Cestou z kapek krve, z peří
No však liško „naviděnou!“

Stopuju jak starej hajnej
Stopy vedou k doupěti
Pocit ze sebe velmi fajnej
Však pohled, no nic pro děti!!!

Liška v hubě pařáty
Slípce ohon v zobáku
Co je to tady za párty
Řka já, mistr honáků.

Ještěže ruku nasliněnou
Mám a chuť se přimotat
klekám na zem na hliněnou
a … nechtějte se přímo ptát.

Možná si televizní diváci pamatují na seriál o Undergroudu – Fenomém Underground. Tvůrci šermovali slovy jako: neoficiální, skrytá, stínová, duální, paralelní, podzemní, druhá. Od šedé ekonomiky k neoficiálním kulturním aktivitám je blíže, než by se na první pohled mohlo zdát. Pohybujeme se v pohyblivých písčinách mimo kontrolu státu jako formální autority: drogy, zbraně, okultní orgie, nelegální kopie, nedaněný alkohol, … náboj zakázaného ovoce na hraně zákona.

Na louce postávají skupinky více méně nedaptovatelných jedinců, nejrůznějšího výzoru, pohlaví a věku … v krátkosti dodavatelé a odběratelé zboží. Pivo a muzika – muzika a pivo se vším, co k tomu patří … letní slunovrat, holky, kluci, popíjení do kuropění a popíjení po kuropění. Krákor je nízkoprahový festival svobody, lásky a tolerance.

Markétka: Jakpak to, Jindro, s vírou máš?

Jindra Faust: Patřím církvi uskutečnělých představ.

Barevné cákance na zdi, hromady odpadků vystavené v museích, Hornbach namísto kultury, sex a slavnosti krve na piedestalu: tzv. kultura, kterou nám nabízí dnešní doba zhovadilá. Krása, pravda a zdravá postata jsou zastřeny chorobnou, nechutnou, lživou nahrážkou … ženský výstřih nebo mužné půlky??? Zaplaceny zahraničními ziskuchtivci utlačují naši etnokulturní identitu … její úplné zničení je otázkou několika okamžiků. Následující řádky nejsou uměnovědným pojednáním, nýbrž bojovým provoláním, hurrááá na cizáky, vyhlášením války … středobodem není přítomnost. Zvoláním: Kde jsou národní umělci? se obracíme se k budoucím masám národa. Neuplýváme v protipříkladech, antiestetice, akčním umění, deviantní poesii, diletantismu … V troskách postmoderny hledáme základy templu nového učení ze kterého se zrodí noví lidé.

Nástěné hodiny tikají. O překot na tři doby … Radim Babák zve do krajiny písně. Polí pět vydali průžez tvorbou brněnského písničkáře.

tato teta tuto tetu mete tu
i pro tyto tety to tu vytapetuji

teď tyká tato teta tetě ty teto
tak dík těm tetám u maneta tu tepe to

To bychom měli … novotvar z digipaku. Slovní hříčky a jízlivý humor jsou Radimovou devízou. Když se leporelo rozloží, rozprostře se před námi pustina. Tož si desku pustím.

(dialog Milana Haußmanna s Lubošem Vlachem)

Milan: Palaber čili blábol … sytím se vyprázdněnými významy slov. Nejsou to kostky stavebnice?

Luboš: Jasně že jsou! Ale takové domino nutně způsobuje dominový efekt. Tyto stavebnice jsou fundamentem lidské tzv. reality (tj. modality), která je modelem lolity, modem totality. Velkého popového třesku big bum bubblegum je módou modálního kultu aka sušenou vodou. Kybermodulanti jazykového plku se svatozáří se tváří úměrně modulu doby, tmářům vždy se dobře daří … na cestě do pekla … slza stekla … Ideoví iluzionisté, statisté a komparzisti, modlu vždy si jistí mediálněmodálními kolty či dekolty pc modistek.

Bezvýznamný básník … hlavně, že se to naučili zpaměťi –

Všude byla krev, křik, trosky a čínské vlajky … johoho, čínské vlajky, čínské vlajky, čínské vlajky … postavy umírají náhle. Výroba funguje dál, ale stát se zbavuje prasat. „Ekonomický přínos je hlavní.“ do omrzení opakují mantru. „Cocaine and hookers, my friend.“ klasický proces: to, po čem opravdu velmi toužím, ale nemohu nikdy mít. Jsem manipulátor textů. Pracuji s očekávánou reakcí čtenářů.

Vše podstatné se odehrává za zavřenými dveřmi a zataženými záclonami. Taky koho by to, prosim vás, dneska zajímalo? Budha metá blesky. Tomáš Akvinský zvrací do škarpy. Dávno se setmělo a široko daleko se nesvítí. Theodor Adorno blábolí ze sna: Kdo neví, věří.

(text Luboše Vlacha & Milana Haußmanna)

Nadešel čas maškarád … nasadil jsem si zaječí slechy. Přerostla mi má paranoia přes hlavu? Psychiatrie je nebezpečnější ideologie.

Jsem v obraze? … mimo obraz? … pod obraz. Na horské dráze v surrealistickém Parku kultury a oddechu Julia Fučíka Přemysl zaorává národní mýty a Šemík oklátil kobylu K. SEX SeX Sex výkřik jekot zaječí … zaječí na česneku: „Dal jsem do těch plněnejch lilků asi moc česneku, když mně ale s česnekem vždycky ulítne ruka.“ Z česneku vždycky ulítne ruka i hlava … tajemná entita Allium ens. Zaječí česnečí … nám jeden svět nestačí. V pantheonu devótních figur Bohorodička kroutí hlavou.

„Hej, bejby, že ti zas ulítla ruka s česnekem.“

Déví Kálí v krví zbroceném sárí sama neví: menstruace nebo deviace?

Měli bychom zvát vystupující, kteří jsou zasupování OSA? Proč ano a proč ne?

Má smysl zvát členy KSČ? Má smysl zvát konzumenty levných jídel z KFC? Ne, osoby zastoupené OSA ne! Nebudu podporovat pofidérní spolek, který monopolizuje autorství pod záminkou ochrany a vše argumentuje nepřehlednou spetí paragrafů, úzů, výkladů i úkladů. Kdo z Vás by si sedl k jednomu stolu s ujcem Karlem, Helenkou Vondráčkovou a kouzelníkem Žitem? Vím, kam patřím.

(text Luboše Vlacha & Milana Haußmanna)

Stran rozbředlosti tónu: utonutí jde i o to, aby se nerozmazal i onen druhý břeh. Beztak je jasné, že ho nelze separovat o břehu prvního. A teď ještě? Který je který? Zda je březí čili v očekávání či naději – jak se druhdy říkalo jináči – tomu numióznímu stavu.

ABYCHOMNEUTONULIVROZBŘEDLÉBŘEČENADRUHÉMBŘEHU
odstřižen odtržen vytržen
na smetišti příčin v semeništi píčovin
pře/činů & pře/vratů za vraty

… k excitaci duše potřebujeme pocity. Forma je prozaická – reformulace poetická – jen tak z dlouhé chvíle. K věci – ta věc nestála na útěku, ale se k tomu postavit – vymezit. Občan provádí pouze nakupování – jakákoliv jiná činnost je zakázána.

Věc nesnese odkladu. Vracím se … zařízení je odpojeno od sítě:

Milý Freude,
je v jednolitém celku sloveso je? Je–li část soupodstatná s celkem, není v něm rozpor části odporné a bez odporu není rozporu, tedy ani rozdílu. Ovšem není–li celek v celku, v čem pak rozdíl? Luboš Vlach

Krátké spojení prostřednictvím změněného vědomí: bez dozoru, bez odporu: KLINIKA &  logika: polopatě. Objekt je zkolaudován jako zdravotnické zařízení a je úžíván v rozporu se zákonem. Má se cenu k tomu vracet? Už není kam unikat. Zbývá mezi paragrafy se prosmýkávat, zatímco úřední šiml se řehtá. Pod Žižkovskou věží sněženky se topí v rozbředlé břečce. Už dlouho nebylo tak hezky.