Jean Genet

Jean Genet, *1910 Paříž, †1986 Paříž, byl francouzským dramatikem, básníkem a spisovatelem. Otec neznámý, matka se jej po narození zřekla. Dětství prožil v pěstounské péči. Během dospívání se kvůli drobným krádežím octl v polepšovně, kde ojevil homosexuální sklony.

Z detencí utíká, toulá se, živí se čórkama, žebrotou a prostitucí. Aby unikl spravedlnosti, hlásí se do armády. V uniformě procestuje středomoří, a blízký východ, aby nekonec dezertoval. Na cestách poznává odvrácenou tvář Evropy, dokonce se krátce ocitl v Brně: Brno je tmavé a vlhké město, rozežrané kouřem z textilek. Krása je v Brně vzácná … Nabyté zkušenosti později shrnul v Deníku zloděje.

Psaní se začal soustavně věnovat během okupace Francie. Ve vězení vzniká prvotina Panna Marie Květná. Příběh transsexuála v Paříži je je napsaný stzlizovaným, imaginativním jazykem, otevřeně popisuje homoerotické scény a krutost života v podsvětí.

Po propuštění z vězení se stýká s okruhem Jean-Paul Sarta, přátelí s Jeanem Cocteuem a Albertem Giacomettim. Genet chrlí prózy a dramata: V Pohřebním průvodu je fascinovám mužskou odvahou v kontapuktu krutostí zbraní SS. V dodnes inscenovaném dramatu Služky reaguje na vraždu, která pobouřila veřejné mínění. Píše román z námořnického prostředí Querelle z Brestu. V dramatu Černoši skupina černošských herců inscenuje vraždu bílé dívky, Balkon popisuje uzurpaci moci v kulisách veřejného domu.

Koncem šedesátých let je Genet jednou z ikon kontrakultury. Staví se po bok palestiského lidu v boji za svobodu, romantizuje teror Frakce Rudé armády … Jako autor mlčí, protože se mu projekty nedaří dotahovat do konce. Soumrak života je poznamenán dlouhým bojem s rakovinou.

DNO #30
Provazochodec

DNO #34
Cert, il ne peut etre question pout moi, de retournes á Brno